Nepopírám, že odbory kdysi sloužily svému účelu, a v historii zaujímají důležité místo. Jenže jak je to s nimi dnes, kdy stávky a často absurdní požadavky sahají až k hranici kontraproduktivity?
Ve vyspělých zemích jsou práva zaměstnanců stanovená zákonem. O co tedy jde, když vyprší kolektivní smlouva, a začne se vyjednávat nová? Ve většině případů hlavně o peníze, vylepšení existujících benefitů, a získání nových. Kde na to zaměstnavatel vezme, nikoho nezajímá.
Strategickou vyjednávací zbraní je stávka, pokud možno v době, kdy to bolí nejvíc. Pošťáci obvykle vycházejí do ulic současně s předvánočním ruchem, učitelé mávají plakáty těsně před maturitami, správci kempingů a rekreačních parků v čase dovolených, a dopravci kdykoliv. Lufthansa neluftuje přesto, že cestovní ruch se zoufale snaží vstát z mrtvých, a popeláři se nejraději dožadují svých práv uprostřed léta. Hromady páchnoucích odpadků přece dokážou udělat zázraky! Kde jsou práva těch, jimž komplikují život, je také nezajímá.
Tímto chováním si ovšem sympatie veřejnosti nezískají, a reptavý hlas z řad naštvaných rukojmích se začíná ozývat čím dál, tím častěji: Spousta lidí je bez práce, a tihle mazánkové chtějí vyšší plat a delší dovolenou? Vyhoďte je, a najměte ty, kdo jsou ochotni pracovat i za míň! Copak si nepamatujete, jak v srpnu 1981 zatočil Ronald Reagan s leteckými dispečery?
Nojo, jenže to by dnes asi nešlo. To by mohlo začít čtvrtou světovou (na tu třetí už je zdárně zaděláno), protože vyhodit někoho z Unie je téměř neuskutečnitelné. Jistota zaměstnání je jednou z nejdůležitějších klauzulí kolektivní smlouvy, a díky jí se o ztrátu místa nemusí obávat ani ten nejneschopnější pracant.
Ale ve světě, v němž se absurdnosti stávají normálem, je možné všecko. I samostatně výdělečně činné sexuální pracovnice, jimž se dříve říkalo prostitutky, se začínají organizovat, aby byly chráněny před nedostatečným oceněním vykonané práce. Správné vybavení a nástroje, potřebné k provozování byznysu už sice vlastní, ale když na to přijde, coby odborářky si mohou vystávkovat lepší.
Odbory mají našlápnuto i do vězení, kde budou pro změnu hájit práva trestanců a dbát na to, aby se jim dostalo důstojného zacházení. Jistě nemusím říkat, že zájem o členství je enormní! Název na obzoru se rýsující Unie kriminálníků zatím není známý, ale já bych navrhla ConFederation.
Teď už bych jenom ráda věděla, zda se vězni budou navzájem kolektivně oslovovat soudruhu a soudružko, nebo bratře a sestro.
