Jarko to jsem si zas početla - Ty rozdáváš dobrou náladu náručema - a stále se ještě ptáš, co je na stáří pěkného? Poslouchej - den, kdy jsem vstoupila do důchodu byl pro mně jako když pustili Kájínka z kriminálu. Mohla jsem si, poprvé v životě, dělat co jsem chtěla a kdy jsem chtěla - a nikoho se už od té doby doteď nemusím na nic dovolovat. Největší dar je mít čas na to, dělat si co opravdu chci. A mít k tomu ještě Tvůj smysl pro humor, já bych se fakt stáří nebála. Můj děda umřel v 78 a psychicky o byl zralý čtyřicátník. Tohle rozhoduje. A tak se dychtivě těším na další Tvou porci humoru. Měj se pěkně.

Jů, to jsem ráda, že už tu hranici splňujusuper

Karma.

Jen malou poznámku: Stačí se dívat na rádoby retrospektovní filmy a filmečky, aby člověk viděl, že vše bylo jinak. Hodně jinak.

. Není co dodat. Snad jen to , že jsem si Vás připnul k oblíbeným blogerům.. Vy sice z toho nic nebudete mít , ale Vaše další blogy mně ráno hezky přijdou na mail.

Snad Vám to ráno nepokazím!

"Humor je sůl země, a kdo je jím dobře prosolen, uchová se dlouho čerstvý," řekl Karel Čapek. A já se snažím si udržet co nejdelší dobu použitelnosti. Všem dík za návštěvu.

krásně popsané-už se k tomu věku blížím a zjišťuji, že něco jako idylické stáří neexistuje

K hranici věku jsem se již propracoval . Jedu tramvají, držím se tyče a pozoruji vnadnou mladou dívku. Probudll ve ve mne muž lovec , pravda, jen snivé virtuální představy - co by, kdyby, kdeby ... K mému obrovskému úžasu, (asi zaregistrovala můj pohled), se na mne obrátila se slovy - Seďněte si, prosím ! ...

"Neraď" - trochu to rozšířím.

Bylo mně 60, v Rusku jsem byla a Lenina jsem viděla.

Všechno ostatní jste napsala tak dobře, jak to znám. Já jsem si ještě přidala - budu sobecká a líná. Často to sice poruším, ale o nic nejde.

Ať nám slouží zdraví a nechybí humor.

Není nad to brát věk s humorem.

Tomu, že mladí lidé o vaše rady nestojí se nedivte. Zastávají názor, že každý mi právo zkazit si život svým vlastním způsobem.

Skvele