Hezké povídání a fotky, Jarko.

Mne nejvíc štve, že provinilci dnes mají víc práv, než poškození. Nehledě k tomu, že najmout si dobrého obhájce není levná záležitost - stačí porovnat, s jakými tresty odcházejí od soudu celebrity, a obyčejní Pepíci. Justície by se divila, kdyby jí sundali pásku z očí!

Jarko, nedávno jsem cosi povídala na chodbě soudu a přichomýtl se to mě cizí muž. Konstatoval že obvinění mají plně hrsti práv a možností a oběti téměř žádné.

Později jsem zjistila, že je to státní zástupce.

Soud, který proběhl se táhl dna roky. My jako poškození jsme se sotva dozvěděli o termínu jednání.na konci jsme se dočkali výroku o vině.

Dotyčný se nám ale nemusí ani omluvit...

To máme žádat novou žalobou... Sakra... Proč?

Někdy to vypadá, že když se nechce, je to horší, než když se nemůže.

Vezměte dva případy: Grebeníčka staršího a Johna Demjanjuka.

Ten první se až do konce života úspěšně vyhýbal soudu.

Ten druhý to zkoušel taky (tedy vyhýbal se deportaci), předstíral, že je strašně nemocný. Jenže agenti ho sledovali a když zaznamenali, že doma vstal z invalidního vozíku a normálně chodí, tak šup, a už frčel do Německa k soudu.

Taky mě Jarko fascinuje, jak ti, kteří stanovovali justiční řád u soudu, brali takové ohledy na obžalované a vůbec si nevšimli, že žalující mají také svá lidská práva. Rozhodně na přiměřeně rychlou spravedlnost. Asi to bude tím, že žalující po maléru, který utrpěli, nemívají takové finanční zdroje. Přeci to oni jsou okradení a ti druzí s tím vším nakládají. Moc se mi tvé zásady líbí, ale ta poslední věta vše zase uvádí do reálné roviny. Bohužel. Zdravím do Kanady .

Kauza Janoušek, je v kontextu vašeho blogu též velmi zajímavá...

Dobře vy, karma.

Jo, Jarko, to je svět sám pro sebe, jakmile se tam ocitne někdo co to myslel se světem dobře, ale někdo toho využil, už se veze...