Nepřišel...

Tím nemyslím na rande, ale k soudu. Kdopak ví, co se všechno mohlo stát? Třeba spadnul z kola, náhle onemocněl smrtelným neduhem, nebo je zrovna velice pracovně zaneprázdněný. Soud přece počká. 

Občas se mi zdá, že někteří lidé si ze soudu a z Justície dělaji šprťouchlata. Jak je možné, že předvolaná osoba nepřijde k řízení, a pouze pošle vzkaz, že zrovna nemá čas? Proč někdy trvá spoustu let, než je vysloven konečný verdikt?

Je až neuvěřitelné, jak rychle se objeví zdravotní potíže, když se přiblíží soudní proces. Zaplať pámbu za dobrého známého-lékaře, jenž nám napíše omluvenku! Tu ráno v "den es" pošleme po kurýrovi, a je vymalováno. Jednání je odročeno, veškeré termíny se zruší a ustanoví se nové, členové rozpuštěné poroty buďto zanadávají, nebo se zaradují, soudce taky, a poté se všichni pokojně rozejdou. Není ovšem výjimkou, že obviněný onemocní vícekrát, a navíc přesně ve dny, kdy se má k řízení dostavit. Čas letí, svědci zapomínají, obhájci pro jistotu předem připravují odvolání proti rozsudku, a proces se táhne jak nepančovaný med.

Když má dotyčný kliku, je kvůli neúměrně dlouhému čekání obžaloby zproštěn. Pamatuji si případ, kdy soudce z tohoto důvodu osvobodil obchodníka s drogami. Že se provinil proti zákonu? To ano, jenže každý má právo na proces v přiměřené lhůtě, prohlásil představitel spravedlnosti v taláru. Muž, jehož práva byla porušena, obdařil svého advokáta zářivým úsměvem, na žalobce se posměšně ušklíbnul, a kdyby se scéna neodehrávala v soudní síni, pravděpodobně by mu hodil fakáč.

Pokud, navzdory všem průtahům, k odsouzení provinilce přece jenom dojde, nebo si státní zástupce věci nerozmyslí, a stíhání nezastaví, hra kočky s myší začne nanovo. Vždyť komu by se chtělo do basy? Výmluvy, vytáčky, odklady a umné, téměř baleťácké odskoky nástup do výkonu trestu oddalují, a opět čím déle, tím lépe. S tím rozdílem, že odsouzenci teď trpí neduhy vyššího kalibru, z nichž některé jsou dokonce nevyléčitelné. Což slavnému soudu dosvědčí i obhájcem předvolaní znalci, a jelikož takto diagnostikovaní pacienti by se pobytem za mřížemi ocitli v ohrožení života (o stresu ani nemluvě), je na místě jim trest prominout. Že tyto vážné choroby jim v minulosti nebránily v zastávání vysokých funkcí, či zodpovědných pozic, se nebere v potaz, neboť to není relevantní.

Dá se podobným praktikám, jež mnohdy nemají daleko k pohrdání soudem, zabránit? Úplně asi ne; peníze totiž vždycky mluvily, stále mluví, a hned tak mluvit nepřestanou. Jako dobrý začátek k vyčištění justičního holubníku se mi však jeví důsledné dodržování určitých, pevně stanovených požadavků - například:

* Jakýkoliv trestní čin je nepromlčitelný, a jeho pachatele nelze krýt imunitou.

* Soudní obsílky doručovat osobně a nikoliv poštou, a jejich příjem stvrdit podpisem.

* Nedostavení se k soudu automaticky znamená udělení veřejně prospěšných prací. Omluvené 20 hodin, neomluvené 50. Výjimkou je smrt v nejbližší rodině.

* Účastníci probíhajícího soudního procesu jsou povinni předem nahlásit změnu adresy. 

* Ditto pro pravomocně odsouzené jedince, propuštěné na kauci. Těm dále, současně s rozsudkem, stanovit dobu zákazu vycházení (curfew, e.g. 2000-0700), platnou do nástupu do vazby. Policie je oprávněna plnění této podmínky kdykoliv namátkou ověřit.

* Odklad nástupu trestu ze zdravotních důvodů povolit pouze výjimečně, a maximálně o tři dny. Pokud vím, i vězňům je poskytována lékařská péče.

Ani námitka, že je akutní nedostatek soudců a JUDrů, neobstojí. Stačí zvýšit dotace pro právnickou fakultu plzeňské univerzity, a problém je vyřešen.

Ovšem když o tom tak přemýšlím, ono je to vlastně jedno. Protože i kdyby se udělalo cokoliv, a přitvrdilo jakkoliv, nakonec všichni stejně dostanou prezidentskou amnestii.