Nebezpečné stáří

Moje přítelkyně nedávno pronesla větu, která mi utkvěla v hlavě: „Musíš si uvědomit, že elita nás důchodce chce vyhubit, protože jsme darmožrouti a musejí nám dávat důchod.“ Kdo, či co je ona zmíněná elita, mi ale nevysvětlila.

No řekněte, kolik starých darmožroutů by po takové informaci neztratilo schopnost spát spánkem spravedlivých? Vždyť k jejich vyhubení stačí nejdřív jim snížit důchod, pak je nahnat zpátky do práce, a oni už popadají sami.

Šalamounské to řešení, a navíc cestou nejmenšího odporu. Jenže je tady nikoliv malý háček, ale velký hák: Kdo potom spasí zmírající ekonomiku? A proto si marně hlavu lámu, proč by se kdosi, kvůli trošce ušetřených peněz, snažil vyhubit ty, na nichž záchrana spočívá? Ta holka zas někde naletěla na nějaké fake news, jinak si to nedovedu vysvětlit.

Z důvodu argumentace však spekulaci o likvidování staříků a stařenek prozatím odložím stranou, a zamyslím se nad jejich znovuzapojením do pracovních sil. Jelikož už nejsou to, co za mladých let bývali, k akci ZET (Zdravý Ekonomický Trh) je nutné přistoupit s maximální uvážlivostí. Pětasedmdesátiletý zedník nebude házet cihlami tak, jak házel před půl stoletím; co kdyby si při tom pohmoždil záda, nebo (nedej pámbu) dostal infarkt? Tímto nezodpovědným činem by nejenom nic nespasil, ale zároveň by zasadil další smrtelnou ránu už tak přetíženému zdravotnictví.

Proto navrhuji, aby zákonodárci vyhradili seniorům jisté, nejlépe nestresující profese (e.g. hajzlbába, hajzldědek, vrátný, apod.), a dali jim tak možnost plného uplatnění. Inovativní nápady lze čerpat z dob, kdy měl práci každý, neboť z historie bychom se měli učit, a ne ji přepisovat. Darmožrouti, jež doposud nenavštívil Dr. Alzheimer, se možná pamatují na babku-košíkářku či babku-lístečkářku, bez nichž by ten socijálizmus jen těžko vzkvétal: Ta první seděla na stoličce u dveří samoobsluhy a dohlížela na distribuci košíčků, ta druhá byla schovaná za dveřmi cukrárny U Myšáka, a rozdávala malé lístečky. Že si chcete koupit jenom sirky, nebo se potěšit pohledem na dorty, protože na karamel vám dnes nezbylo? Bez košíčku / lístečku vás dovnitř nepustím, a basta fidli.

Ale abych se vrátila k záchraně ekonomie. Jak je zřejmé ze statistik, na nezaměstnané se zjevně nedá spoléhat, a že se sníží odliv občanů v produktivním věku, odjíždějících za lepším výdělkem do zahraničí, nemá smysl si namlouvat; tráva na druhé straně plotu se vždycky jeví zelenější, i kdyby nakrásně nebyla. Je ale férové, že na místa, která by mohli zastávat oni, ženeme ty, kteří už mají odpracováno?

Je tady však ještě jedna skupina, která se k záchraně ekonomiky víc než hodí – a sice děti. Vždyť v našich moderních dobách, kdy je téměř všechno zdigitalizované a zkomputerizované, bychom stěží hledali lepší počítačové experty, než jsou oni! Jen se zeptejte dědečků a babiček, kteří se svých vnoučků chodí ptát, co znamená chyba 404. Že to je vykořisťování dětské pracovní síly? Ale kdež. Na ťukání do klavesnice není třeba svalů, jako má Pepek námořník, a když je za pomoci počítače škola hrou, proč by nemohlo být i zaměstnání?

Neodvažuji se říct, co v budoucnosti očekávat, ale s lepším nepočítám. A tak možná brzy nastane čas, kdy svět budou řídit roboti, novorozenci automaticky dostanou za ucho čip, všichni půjdem do práce v osmi a do důchodu v osmdesáti, a každý lidský darmožrout, dosáhnuvší 80 let + 24 hodin, bude bez milosti odstřelen.