Na pány, nebo na dámy?

Kdysi jednoduchá otázka, která dnes pro určité procento homo sapiens představuje komplikaci každodenního života. A jelikož na práva menšin nelze kašlat, čekají toto sociální zařízení, známé pod jménem záchod, revoluční změny.

Unisex toalety sice nejsou žádný objev století, ale v dobách genderově nekorektních se jim příliš nedařilo. Pokrok je ovšem pokrok, lidé se mění nejenom po stránce duševní, a je tudíž nutné držet když ne hubu, tak aspoň ten krok. Aby i ti, již/jež si nejsou jisti svou pohlavní identitou (tj. zatím ji buďto nedokážou definovat, nebo si ji teprve vytvářejí), nebyli vystaveni stresovým situacím, a necítili se diskriminováni.

Věřím, že zrušení oddělených WC uvítají hlavně divadla. Je konec dlouhým frontám, tvořícím se o přestávkách před dámskými záchodky!

Renovace starých prostor proběhne pod dohledem genderových odborníků. Automaty, umístěné na zdech, zářících duhovými barvami, budou návštěvníkům nabízet nejenom široký sortiment prezervativů a absorpčních intimek (jimž se kdysi říkalo hygienické vložky, a byly nedostatkovým zbožím), ale i chutné energetické tyčinky, čipsy a coca-colu (ta nebyla vůbec).

Je však třeba myslet i na budoucnost. Mísy, obrácené nesprávným směrem přeorientujeme tak, aby byly v souladu s Islámem, a z bývalé šatny (kabáty si přece může dát každý na klín) uděláme doplňkovou toaletu se dvěma multikulturními, a jedním tureckým záchodem. Pro ty, co nemají s tímto zázrakem techniky zkušenosti: To si člověk stoupne na šlapky nad mísu a pak se nad ní kroutí tak, aby si při konání potřeby nepotřísnil stáhnuté kalhoty. Sukně je v tomto případě o něco jednodušší, i když ji, při troše nepozornosti, lze s úspěchem znehodnotit taky. Před použitím záchodu se doporučuje posilovat lýtka prováděním dvaceti dřepů denně, po dobu jednoho měsíce.

Nakonec všude rozvěsíme cedule, nabádající k čistotě -

a dilema, zda na pány nebo na dámy, je vyřešeno.

Ono opravdu není nad správné rozhodnutí, jak jsem se kdysi na vlastní kůži přesvědčila. Psal se rok 1965, my byli na praxi u dederónů, a v Jeně nás němečtí soudruzi pohostili výborným obědem. Zbaštit vše v dosahu zřejmě nebylo chování hodné socialistického studenta, a dostalo se mi tudíž unikátního trestu: Po odchodu z jídelny, když jsem si spokojeně hladila napucané bříško, mi na chodbě továrny Zeiss prasknul podvazkový pás. Ve snaze zastavit punčochy, rychle začínající podléhat přitažlivosti zemské jsem vyrazila z hejna spolužáků, kteří se sice přežrali zrovna tak, jako já, ale měli tu kliku, že si mohli povolit opasky, a s rukama přitisknutýma na stehna jsem se zoufale jala hledat místo, kde tu dolů se sunoucí kalamitu zastavit. S podvazkovým pásem téměř u kolen jsem konečně vrazila do prvních dveří, co se mi postavily do cesty, a v panice jsem si nevšimla, jestli je na nich napsáno Damen, Herren, nebo Servít je vůl. Po pravdě řečeno, ono mě to v tu chvíli vůbec nezajímalo.

Když jsem se však chystala vyjít z kabinky a jakoby nic se vrátit ke skupině, kterou jsem tak náhle a bez vysvětlení opustila, uslyšela jsem povědomé, kvapem se blížící hlasy. Ono na těch dveřích asi přece jenom bylo napsáno Herren, a naši páni kluci se přišli vycikať.

Dalších deset minut jsem seděla na míse s koleny u brady, aby si ňákej lišák Bystroušek náhodou nevšimnul bot, které na pánský záchod jaksi nepatří. Při poslechu vesměs nevkusných řečí, doprovázených zahanbujícími zvuky jsem potlačovala záchvaty smíchu, a modlila se aby ten, co zlostně zalomcoval dveřmi kabinky, zůstal jenom u nadávání. Zůstal, a podívat se dovnitř ho naštěstí nenapadlo.

A tak už se na ty genderově neutrální toalety docela těším. Zároveň doufám, že bývalí zaměstnanci šatny se také přeorientují - a sice na profesi hajzlbáby/hajzldědka, jejichž hlavní náplní práce bude rozdávání toaletního papíru (zatím zdarma), a sklápění a utírání počůraných prkýnek.

PS: Nejkrásnější unisex záchod, jaký jsem kdy viděla, se nalézá na West Coast Trail (Vancouver Island, British Columbia, Canada). Výhled na moře, křik racků a tiché šplouchání příboje ...  

tady se skutečně můžeme cítit tím, o čem si myslíme, že jsme.