Máme rádi zvířata

Ovšem ne všechna. Přednost dáváme těm hezkým a roztomilým, jako jsou pejskové a kočičky. Ale mazlit se s hadem? K tomu je zapotřebí značného přídělu - no, řekněme "podivnosti." Jen se zeptejte Indiany Jonese!

Divit bych se však neměla. Vždyť lidé jsou různé, a dokonce se najdou i takoví, kteří si stále myslí, že prezident Trump je génius. Zatímco jiní by ho přetrhli jak hada.

První plaz, o němž je zmínka v dostupné literatuře, vklouznul do povědomí lidstva svým přístupem ke zdravé životosprávě. Už tehdy zřejmě věděl, že jedno jablko denně zahání lékaře, jenže šéf měl na věc jiný názor, a podle toho to také dopadlo. Přesto si ho doktoři a lékárníci vybrali do znaku, i když tu Aeskulapovu hůl mohla zrovna tak dobře obtáčet snítka marihuany.

Milovníci hadů, ještěrů a podobných potvor obvykle vězní své šupinaté kamarády v teráriu. Jelikož nuda je poměrně silný motivátor, občas se stane, že chovanec, jenž se umí velmi dobře kroutit, opovrhne teplým hnízdem a vykroutí se na svobodu. A pokud je náležitě naštvaný, na rozloučenou místo pozdravu páníčka ještě kousne.

Něco podobného udělala smrtelně jedovatá mamba zelená, která se vydala do světa z pražských Hlubočep. Fakt, že nesledovala předpověď počasí, její anabázi naštěstí předčasně ukončil; za tři dny ji našli v koruně stromu celou zkřehlou, pouhých 200 metrů od domova.

O něco nepolapitelnější se ukázal být téměř dva metry dlouhý kukuřičný had, jemuž se zalíbilo v kanalizaci hlavního města Britské Kolumbie. Zaměstnanci městské správy ho objevili čirou náhodou, při kontrole potrubí. O tom, jak rychle utíkali pryč, se v novinách nepsalo.

Neškodný had žil v podzemí asi už delší dobu, a na první pohled vypadal docela spokojeně. Koneckonců, co mu tam chybělo? Smrádek, teploučko a dostatek potravy...

Okamžitě se rozpoutala honička, a novináři měli týden o čem psát. Milý plaz se totiž pastím, které na něj jeho pronásledovatelé líčili, pečlivě vyhýbal, jako kdyby tušil, že mu opět hrozí nuda terária. To bylo slávy, když ho přece jenom polapili, a vytáhli z kanálu ven!

Myšlenkou na to, co by se stalo, kdyby mi při rytí záhonku spadla na záda i sebevíc promrzlá mamba, nebo na mne ze záchodové mísy vykoukla hadí hlava, se raději nezabývám. Nejpravděpodobnější možností ale je, že by mě stále hledali.

Krajty a hroznýši jsou naopak pověstní svým objímáním, obzvlášť když jim kručí v žaludku. Zde je důkaz, že člověk může záhadně zmizet nejenom na Sibiři.

A bydlet nad krámem, v němž tahle milá zvířátka prodávají? To bych tedy rozhodně nechtěla - ani v té nejhorší bytové krizi.

Opravdovým hadím nadšencům navrhuji výlet do Narcisse Snake Dens v provincii Manitoba, Kanada, kde se nachází největší koncentrace užovek proužkovaných na světě. Nejlépe na jaře, když se tam pořádají sexuální orgie.

Vsadím se o poslední pětník, že Indianu Jonese tam nepotkáte. A mne také ne.