Made in China

Čína. Země, kde kdysi včera znamenalo předevčírem, a kde dnes zítra již znamená včera. Země, která se opět dala na pochod, tentokrát ekonomický, a obalila svět lepkavou pavučinou s nápisem "Made in China."

Komu by se v těchto moderních dobách chtělo něco vyrábět, když to můžem outsourcovat do Číny? Produkci doma prostě zabalíme (ať už je to "doma" kdekoliv), fabriky zavřeme, a vyjde nás to mnohem levněji. Nehledě k tomu, že odboráři se nám na stejnou práci za stejné prachy vykašlou.

Ano, peníze mluví, vždycky mluvit budou, a my se kvůli láci stáváme na Číně závislí čím dál, tím víc. Jenomže bychom neměli zapomínat na onu známou, a mnohokrát prověřenou pravdu, a sice že dostaneš to, za co platíš.

Tímto nemíním plošně zatracovat veškeré čínské výrobky, a dávat jim nálepku "šmejd." Na šroubováku a dřevěném naklepávači řízků, které zjevně umí zhotovit pouze Asiaté, se toho konec konců nedá moc zkazit. Já však stále mám v živé paměti psí a kočičí papú, po němž naši zvířecí miláčci hromadně umírali na selhání ledvin. Nebo mléko s melaminem, po kterém pro změnu umíraly děti. O zubní pastě, obsahující diethylen glykol, ani nemluvě. 

A přesto Číně věříme natolik, že se z ní stala velmoc na výrobu léků. Zdravý selský rozum by určitě pronesl něco o kozlovi zahradníkem, a zeptal se, co víme o podmínkách v čínských farmaceutických továrnách? Známe jejich výrobní standardy natolik, abychom si byli jisti, že konečný produkt nepředstavuje zdravotní riziko? 

Jenže zdravého selského rozumu je dnes méně než šafránu, v apatyce ho nekoupíš, v Číně na něj zatím nevynalezli formuli, a lidé rychle zapomínají. Kontaminovaný heparin? Tablety na léčbu snížené funkce štítné žlázy, s nekonzistentní hladinou účinné látky? Léky na krevní tlak, jež měly potenciál způsobit rakovinu? To už je přece tak dávno, a oni se od té doby určitě polepšili.

Je zajímavé, že země, které svěřujeme výrobu základních, a pro život důležitých léků, dokáže "produkovat" i zoonotické infekce epidemických rozměrů. Zda SARS, asijská chřipka, ptačí chřipka a teď koronavirus mají něco společného s místními kulinářskými zvyky, jak leckdo tvrdí, nemám tušení. Za paradoxní výsměch osudu však považuji fakt, že z ručníků a prostěradel, utkaných v Číně, si lidé nyní dělají roušky proti infekci, importované odtamtéž.

V této souvislosti se nabízí ještě jiná otázka, na kterou se nám zanedlouho možná i dostane odpovědi: Co když na jednoho z největších globálních farmakologických výrobců a distributorů přijde bída, jako kdysi na kozáky, a současné zásoby léků se zmenší na minimum? Zavede se pořadník? Dojde k rvačkám o poslední pilulku aspirinu, a lahvička syrupu proti kašli bude mít cenu zlata?

Já jenom doufám, že na regálech supermarketů se nezačne objevovat čínské maso. Zatím jsem ho (naštěstí) nikde neviděla, a netrápí mě tudíž otázka zda to je opravdu hovězí, nebo něco jiného. Mnohem víc mě děsí, co si, proboha, počnu bez česneku?

A proto i dále nakupujme levné zboží z Číny. Neboť kdo ho koupí, neprohloupí a navíc ušetří, takže mu zbyde na spoustu dalších super věcí s cedulkou "Made in China."

Soudruh Mao by z nás měl radost.