Že srdce děkuji Jarunko za to hořkosladké vzpomínání. Přidávám ještě vzpomínku na mého milovaného dědečka Františka Viznera, byl mi tatínkem a před tím to ještě stihl bojovat za tuto zemi jako legionář a projít Rusko od nás až do Vladivostoku. Ještě že pro ty poslední, co přežili, tatíček Masaryk vyjednal návrat stejnou cestou, jakou utíkali, transsibiřskou magistrálou. Měl i tak 1.WW delší dvojnásobně (návrat až 1922). Umřel v říjnu 1969... Byl to nejlepší dědeček na světě.

krasne preddusickove ctenimoc krasne