Kdo židli má, bydlí

Další fake news, kterou doposud nikdo nepotvrdil. Protože kdyby to byla pravda, bezdomovci by vyfasovali židli, odnesli si ji někam do parku, a politici by za úspěšné vyřešení problému měli důvod ke zvýšení platu.

Vzpomínám na doby, kdy židli měl zjevně každý, a bezdomovci (jimž se dnes politicky korektně říká neubytovaní) tudíž neexistovali. To se psal rok 1966, a my, coby novomanželé slíbivší si věrnost a lásku až za hrob, bychom bývali sáhli i po židli skládací. Jenže všechny židle byly asi vyprodány.

Jelikož do bytu, o který jsme měli zažádáno, bychom se stěhovali až v pokročilém stáří a bydlení u rodičů nepřipadalo v úvahu, snažili jsme se najít podnájem. S nulovým výsledkem. Buďto jsme nesplňovali základní podmínky, jež se od nájemníků běžně požadují, nebo majitelé bytů tušili, že jejich pokojný spánek by taky brzy mohlo začít rušit řvoucí robátko.

Ale cesty života jsou nevyzpytatelné. Některé vedou do Říma, některé do Řeže u Prahy, a právě tam se jedna známá naší známé doslechla od jiné známé o mém manželovi. Prý když on je ten horolezec, leze po těch skálách a nemá strach z výšek, co kdyby jí na zahradě prořezal strom? Jeho větve se totiž nebezpečně přibližují k elektrickému vedení, a ona se bojí, že by ho mohly potrhat.

Inu, proč ne. Dobročinnosti se meze nekladou, a kam se hrabe nějaký strom na Příhrazskou kobylu, či Kapelníka ve Skaláku? Viktor proto neprodleně zmobilizoval kamaráda Honzu, oba se ověsili lanem, smyčkami a karabinami, vsedli na skútra, a vydali se konat dobro.

Když majitelka zahrady pozorovala, jak se oba experti navazují na lano a hbitě šplhají do koruny košatého stromu, určitě ji nenapadlo, že na potrhané dráty nebude muset čekat déle, než půl hodiny. Neboť následující pohromu nemohla předvídat, a na její odvrácení už bylo pozdě.

Události se vyvíjely zhruba následovně: Zatím co Honza jistil, Viktor pilně řezal větev, na níž seděl. A když větev spadla, on spadnul s ní. Hlavní zápletka však spočívala v tom, že se někde zašmodrchalo lano, a tři padající předměty tak postihnul různý osud.

Uříznutá větev to měla nejjednodušší. Ta přetrhla všechny dráty v dosahu, a cestou k povrchu zemskému smetla se stromu i Honzu. Co o zem žuchlo dřív, se už nikdo nedozví, ale já bych to vsadila na Honzu. Protože kdyby býval přistál na upilovaném klestí, možná by si nezlomil pár žeber.

A jak skončil spadlý arborista Viktor? Ten měl ve chvíli, kdy Honza s větví soutěžili kdo tam bude dřív, zcela jiné starosti. Visel ve vzduchu na laně, lapal po dechu, mával rukama jak ptáče, chystající se poprvé opustit hnízdo, a zoufale sípal: „Ty vole, uvolni mě!“

Že je celá Řež bez proudu nejdřív zjistili chlapi v hospodě. V lynčovací náladě vyběhli na silnici, jali se sakrovat že ti blbci zas vypnuli elektriku, a svolávali hromobití na hlavy těch, co jim nabořili odpolední mariáš. Naše horolezecké duo zachránilo pouze snášející se šero a nedostatek svědků, poněvadž na místo činu nebylo od hospody vidět.

Jenže když je štěstí unavené, usedne i na vola, a poškrábaný a zmodřený Viktor přinesl také dobrou zprávu: Paní N., žijící v malém domku na úpatí řežské serpentýny, je ochotna nám za stovku měsíčně pronajmout jednu místnost.

Nejdřív se však musíme svatosvatě zapřisáhnout, že jí na zahradě nebudeme prořezávat žádné stromy.