Většina samosprávného území Navahů (politicky nekorektní slovo "rezervace" se bojím vyslovit) zaujímá severovýchodní část Arizony. Na východě k němu pak ještě patří kousek Nového Mexika, a na severu ždibec Utahu.
Čtyři rohy (Four Corners) je jediné místo v USA, kde se stýkají hranice čtyř států. Pokud svítí sluníčko a nikam nespěcháte, můžete tu ráno vrhat svůj stín z Colorada do Utahu či z Nového Mexika do Arizony, a odpoledne druhým směrem. My ho vrhali ještě zadarmo - dnes bychom museli vypláznout pět dolarů na osobu. Vydřiduši jedni! Za takovou cenu by měli návštěvníkům povolit stín nejenom vrhat, ale i překročit.
Okřídlená skála (Shiprock), vyčnívající z okolní krajiny jako - no, řekněme že jako enormní formace, má význačné místo v mytologii Navahů. Na rozdíl od Ďáblovy věže ve Wyomingu zde však nepřistáli žádní mimozemšťané, a zvířecí populaci mohou být nějaké báje ukradené. Ta se spokojí s vidinou trávy, která je na druhé straně silnice dozajista zelenější.
S velikostí ostatních útvarů byl Stvořitel o něco skoupější, ale zato jich udělal hodně.
Window Rock je administrativní centrum národa Navaho. A přesto, že tato oblast patří k významným nalezištím tyrkysu, tradiční suvenýry a šperky z něj vyrobené jsou tu zatraceně drahé.
Všude žijí lidé, i v kaňonu de Chelly. Dnešní rezidenti to ovšem (oproti jejich předchůdcům) mají mnohem jednodušší, neboť do svých příbytků nemusí šplhat po skalách.
Zdola k nám zaléhá cinkání zvonečků - to tam někde v hlubinách indiánský bača ovečky zatáčá. Jestli byl černooký, jsme nezjistili; vstup do kaňonu je povolen pouze s navažským průvodcem.
Stačí mrknout okem, a obcí "Sombréro" (a.k.a. Mexican Hat) projedete, aniž byste si jí všimli. Skalní útvar na jejím okraji se už tak snadno nepřehlédne.
Moki Dugway k rezervaci sice nepatří, no ale když už jsme tady...
Tento pět kilometrů dlouhý úsek silnice s neasfaltovým povrchem a výškovým rozdílem 335 metrů, je vytesán do skalní stěny. Řada serpentin vede z vrcholu stolové hory na dno Údolí bohů, a ti, co se bojí adrenalinu nebo výšek, nechť si pro jistotu přibalí jedny kalhoty navíc.
Jsem ochotna se vsadit, že když jela Claudia Cardinale dostavníkem skrz Údolí monumentů, nikdo po ní nechtěl žádné peníze. Nás by to bývalo přišlo na $15 (co to stojí dnes, raději nechci vědět), a ačkoliv jsme měli téměř neodolatelné cukání vydat se do ráje filmových kovbojů, po krátké úvaze jsme vyslovili en-é. Škobrtat 27 kilometrů po cestě s lavóry, jež by naše pronajaté vozítko bez problému pohltily, se nám nezdál jako dobrý nápad.
Rezervaci kmene Hopi obklopuje ze všech stran území Navahů. Vesnička Second Mesa (1740 m n. m.) leží na jedné ze tří stolových hor.
Hřbitove hřbitove, zahrádko kamenná...
Dlouhá žlutá přerušovaná čára znamená, že se tu smí předjíždět.
Což udělal pick-up, který nás dohonil, předhonil, a pak začal ztrácet náklad. Nejdřív z něj vypadla propanová bomba, a fofrem si to hasila do příkopu na druhé straně silnice; jet něco v protisměru, nikdo z nás by nestačil říct ani "a sakra!" Když ale následovaly rybářské pruty a další předměty, létající směry zcela nepředvídatelnými, už nám to nedalo a rozhodli jsme se řidiče informovat, že za sebou vleče televizi.
Následující scéna se odehrála takto: Ted jede vedle pick-upu, snaží se s ním udržet rychlost, já otevřeným okénkem řvu na řidiče ať zastaví, on mě ignoruje a mastí si to dál. Po chvíli konečně sjede na krajnici, my také, a teprve po nahlédnutí dovnitř do kabiny mi všechno došlo. Tihle tři chlapi měli sedět kdesi v chalupě na zadku, a nevylézat ven, dokud nevystřízliví! Dva z nich, sesutí na sedadle nejevili známky života, a řidič, hledící na mne kalným zrakem, ne a ne pochopit, co se mu snažím říct. Smutné a děsivé zároveň.
Ano, krásný kraj to na pohled, i když život je tu drsný. Ale domov je domov, a před třiceti lety byl domovem i tohoto mladíka.
Zůstal, nebo odešel? To se už nikdy nedozvím.
(Fotografie: JarJar, červen 1987)
