Jedním z nejvíce obléhaných míst v Yellowstonském parku je gejzír Old Faithful. Tento poslušný beránek bez reptání dodržuje předepsaný harmonogram, a pravidelně ulevuje svému vnitřnímu přetlaku.
Zrovna tak pravidelně se k němu schází početný dav obdivovatelů, dychtivých zhlédnout spektakulární, dvouminutovou podívanou.
Obecenstvo trpělivě čeká na představení, opakující se přibližně každých 65 minut. Starý věrný nezklamal ani tentokrát.
Ačkoliv druhotnou funkci prádelny, kterou gejzír kdysi zastával, už dávno zrušili, není těžké si v tom sloupci vody představit létající košile. Ej bačo, bačo náš, tady bys nepotřeboval ani maměnku, ani galánku!
Castle gejzír je pojmenován podle svého tvaru, jímž (prý) připomíná hrad. Interval mezi erupcemi a jejich trváním je zde značně delší, než u Starého věrného; skoupý hradní pán otevírá ventil pouze každých 10-12 hodin, a za 20 minut ho zase přiškrtí.
Ve White Dome, jednom z největších gejzírů v parku, zřejmě vládne Bílá paní. Vždyť lze si jinak, než ženským rozmarem vysvětlit, že jeho erupce jsou ještě nepředvídatelnější, než Mr. Trump? Ta zlomyslná baba stáhla oponu těsně před naším příjezdem, a jelikož příští show začínalo někdy v rozmezí patnácti minut až tří hodin, rozhodli jsme se nečekat.
Excelsior gejzír úderničil do konce 19. století tak vehementně a s takovou vervou, že si poškodil vnitřní vodovodní systém. Jó, to se stává, když někdo něco přehání. Nyní je z něj horký pramen, poskytující návštěvníkům extra procházku parní lázní. Voda odtéká do řeky s přiléhavým názvem Firehole.
Poněvadž parkem prochází severoamerické kontinentální rozvodí, je dobré vědět, kam vhodit láhev se zprávou pro nálezce. Z řek Firehole a Yellowstone lahvinka eventuálně doplave do Mexického zálivu, z Lewis a Snake skončí v Pacifickém oceánu.
Na severu parku, téměř u hranice s Montanou, leží Mammoth Hot Springs. Tady to také syčí a bublá, i když trochu jinak. Těmto bílým terasám naštěstí nehrozí nebezpečí, že je lidi rozšlapou jako v tureckém Pamukkale.
Z pramenů, nalézajících se v této oblasti (jedním z nich je Orange Spring Mound), vytéká 1,900 litrů vody za minutu. Každý den jsou na povrch vyneseny dvě tuny rozpuštěného vápence, a proto se vzhled teras relativně rychle mění.
Nevesely, truchlivy, jsou ty zdejší kraje...
Ale zvířata si nestěžují. A proč taky? Zevlující turisté je naprosto nezajímají,
a na silnicích dostávají přednost, aniž by se toho dožadovala. Řidičům červených automobilů je přesto doporučena extrémní opatrnost.
I nevinný medvěd, okázale si hledící svého, dokáže spolehlivě zkolabovat provoz. A když se k němu navíc přidají silničáři, je postaráno nejenom o zábavu, ale i o čas na přemýšlení.
Jako třeba o tom, že většina parku je kaldera supervulkánu.
A že tento spící obr se každých 600-800 tisíc let probouzí, že naposledy si zařádil před 640ti tisíci lety, a tudíž pomalu ale jistě nabírá zpoždění. Že pod kráterem je víc sopečného materiálu, než vědci původně odhadovali, a že, než cestáři spraví ten lavór v asfaltu, mi celá tahle krása může bouchnout pod nohama.
Ale na druhou stranu si říkám: Holka, neplaš se! I kdyby k tomu došlo, tak tě za několik tisíc let vyhrabou z popela opice, založí tu archeologické muzeum, budou se na tebe chodit dívat turisté z Marsu - a dlouhodobou slávu máš zajištěnou.
