Hop sem, hop tam: Canyonlands

Labyrint nesčetných kaňónů v jižním Utahu kdysi sloužil jako ideální úkryt zločinců, prchajících před zákonem. Své útočiště zde jeden čas našli i známí bandité, Butch Cassidy a Sundance Kid.

Dobře totiž věděli, že v místech, jako jsou soutěsky řeky Dirty Devil (Špinavý ďábel), je pronásledovatelé nenajdou,  

natož aby se po nich někdo pídil ve vyprahlé skalní pustině, dnešním národním parku Canyonlands. A nemýlili se.

Jelikož park patří k méně přístupným, autem se tu daleko nedojede. Terénní vozidlo s náhonem na čtyři kola se sice dodrncá o něco dál, než na jedno z nemnoha parkovišť, ale i v tom případě jsou možnosti velmi omezené. A tak, vážení trampové a trampyně, horolezci a horolezkyně (abych byla genderově korektní), bágl na záda, a do nitra rozervaných skal po svých.

Pomněte však, že opatrnosti nikdy nezbývá, a zdejší drsná příroda neodpouští. O tom se na vlastní kůži (omluvte slovní hříčku) přesvědčil Aron Ralston, jehož původně plánovaný víkend se proměnil v šest dní boje o život. Aby přežil, musel nejdřív vyprostit pravou ruku zpod téměř 400 kg vážícího balvanu - a jediná možnost byla sebeamputace předloktí. Kapesním nožem. Příběh zachycuje film "127 hodin," natočený v místech skutečných událostí.

Skal a stepí divočinou... My se vydali jenom na několik krátkých klopýtaček, ale nijak jsme to nepřeháněli.

Ač neuvěřitelné, rostou tu i hříbky. A červivé zaručeně nejsou.

Konečná stanice, prosíme vystupte! Kdo se chce, z výšky 330 metrů, pokochat pohledem na soutok řek Green a Colorado, musí odtud (tj. z vyhlídky Big Spring Canyon) odťapkat krutých osm kilometrů na Confluence Overlook, a pak osm ještě krutějších kilometrů zpátky. 

Z Needles Overlook to dál nejde ani naším najatým prdítkem, ani 4x4, ani pěšky. Vlastně během naší návštěvy by to bývalo možná ještě šlo, ale dnes už tam je zábradlí, aby někdo náhodou nehapal dolů do propasti. Vyhlídku jsme měli sami pro sebe; nikde ani živáčka, duchové zlodějů dobytka si zřejmě hleděli svého, chřestýši taky, a lavička jako by čekala jen na nás. Ticho, rušené pouze slabým šuměním větru, bylo až ohlušující...

Pokud se někde pod povrchem Země nalézá něco, čeho člověk užívá, obvykle to tam dlouho nevydrží. A když byla nedaleko města Moab objevena ložiska potaše, na břehu Colorada vyrostl potašový důl. Odpařovací nádrže, kvůli urychlení procesu obarvené na modro, jsou prý vidět i z vesmíru, ale zatím jsem neměla možnost se o tom přesvědčit.

Jak vzniknul tenhle lavór o průměru pět kilometrů (Upheaval Dome), asi ví jenom matička příroda, a ta to zatím nikomu neprozradila. Geologové mají na vybranou ze dvou stejně pravděpodobných možností, ale na konečném řešení se doposud neshodli.

Ano, tahle kouzelnice umí dělat divy, a v poroučení větru, dešti je také nepřekonatelná. Inu, vždyť v tom má dlouholetou praxi.

A aby nám dokázala, že její nadání nespočívá jenom v opracovávání kamene, vyzdobila příkopy podél silnic jemným, hebkým chmýřím. Až jsem měla cukání do té bílé peřiny skočit!

Alergici jí za to sice asi vděční nebyli, jenže, jak dobře víme, uspokojit nelze všechny.

(fotografie: JarJar, červen 1987)