Canyonlands a Arches, dva z pěti národních parků v Utahu, jsou od sebe pouhý hop přes silnici. Přesto se navzájem značně liší; na jedné straně najdeme drsnou divočinu, na druhé delikátní pískovcové oblouky.
Je to sice k neuvěření, ale v části parku s názvem Windows jsem neviděla jedinou upoutávku na Microsoft. Ovšem co není, to může být; možná by stačil čas, známý ve správě parku a speciální krabice s vínem, a Bill Gates by si sem mohl dát billboard. Ditto pro McDonald's, ačkoliv zlaté oblouky by se tady vyjímaly jako pěst na oku.
Procházka Rajskou zahradou (Garden of Eden) nás zavedla k Severnímu oknu (North Window). Jeho o trochu větší bráška, South Window, sídlí hned vedle, ale je méně přístupný, a hůř se k němu leze. Jsou to krásná okna, skrz něž je vidět, aniž by se musela mýt. Bez debaty velké plus.
Pak tu máme Turret Arch a Double Arch, který mi připomíná obrovskou kuřecí kost přání.
Dozor nad revírem má na starosti Balanced Rock. Pracovní smlouva je vypsaná na dobu neurčitou, s klauzulí, že její ukončení je podmíněno případnou ztrátou hlavy.
Pořádek holt muší bejt. I v ráji se občas dějí věci nekalé, a v těchto místech se navíc potuluje spousta podezřelých individuí.
Ikonou parku je Delicate Arch, a 1. dubna 2011 proletěla Internetem zpráva, že tento proslulý oblouk se zřítil. Naštěstí to byl jenom aprílový žert, jenž rozesmutnil spoustu těch, co mu sedli na lep.
Po pravdě řečeno, ono se to eventuelně asi opravdu stane. Tytéž přírodní síly, které oblouky vytvořily, se postarají i o jejich zánik - podle vševědoucí Wikipedie jich v parku za posledních padesát let vzalo zasvé přes čtyřicet. Poslední obětí byl Wall Arch (srpen 2008), a obávám se, že podobný osud čeká i nedaleký Landscape Arch. Kdy k tomu dojde, je však velkou neznámou. Zítra? Za měsíc? V příštím století?
Jedno je ale jisté: Dnes by pod ním Ted tak klidně nestál, a vlastně by ani stát nemohl. Od roku 1991 z něj už několikrát něco spadlo, a jeho bezprostřední okolí je z bezpečnostních důvodů uzavřeno. Jó, i tahle okna padají, a znova nainstalovat je, bohužel, nelze.
Nebo že by s tím měl něco společného sám pan Ďábel? Wall a Landscape oblouky se totiž nalézají na jeho pozemku, v Devils Garden.
Já jsem si všimla i něčeho jiného: V téhle pekelné zahradě nebylo o nic větší vedro, než v té rajské! Topiči Antonínovi zřejmě nepřivezli uhlí...
National Monument Natural Bridges, jižně od Canyonlands, nabízí pohled na okna jiného druhu. I když v tomto případě se spíš jedná o pouhou technikalitu: Na rozdíl od oblouků (arches), přírodní mosty (bridges) jsou primárně vytvářeny vodou, a jejich typickým znakem je to, že skrz ně protéká (nebo v minulosti protékal) vodní tok.
Největší ze tří zdejších mostů je Sipapu.
Kachina je polohou i velikostí uprostřed. Tento most značně zeštíhlel v červnu 1992, poté, co vlivem pokračující eroze "odhodil" skalní blok o váze čtyř tisíc tun.
Nejmenší, a pravděpodobně nejstarší Owachomo Bridge se také neustále ztenčuje. Experti odhadují, že se rozpadá dokonce rychleji než jeho sousedé, a je jenom otázkou času, kdy ho Matička příroda pošle na onen svět. Jejich zjištění mě ani neudivuje; vždyť totéž platí o stařících rodu homo sapiens.
Takže kdo to ví, odpoví, odpoví mi na otázku, co je Pravčická brána? Most, nebo oblouk? A nechci, prosím, slyšet žádné "Pravčická brána je, když..."
Je smutné vidět, jak se tyto jedinečné útvary drobí, a elementy z nich ukusují jednu vrstvu za druhou. Proto si myslím, že tomu větru a dešti bychom se přece jenom měli naučit poroučet.
https://www.youtube.com/watch?v=WNu1VGl416U
(fotografie: JarJar, červen 1987)
