Hbitě skoč, a přeskoč!

Skákat se dá všelijak. Přes oves či přes zelenou louku, přes plot z Mexika do země neomezených možností, podle toho, jak kdo píská, nebo když nám kdosi cosi nařizuje. A tak dvakrát do roka skáčeme po ciferníku hodin:

Na jaře z dvojky na trojku (spring forward), na podzim zase zpátky (fall back).

Co to pro mne znamená? Hlavně přestavování hodin a hodinek. Což je práce nejenom nebezpečná (co kdybych spadla ze štaflí?), ale i zdlouhavá, neboť dnes se na veškerých technologických vymoženostech - od sporáku, přes mikrovlnku až po kávovar - nalézají hodiny.

Kapitolu samu o sobě představují moje digitálky, jejichž nastavení je na svěrací kazajku. Mačkám knoflíky S1, S2 a S3, číslíčka blikají, hodinky vzdorují jakýmkoliv domluvám, a pak najednou začnou pípat. Nemám nejmenší tušení, proč; buďto nevydržely můj vzrůstající nátlak, nebo jsem omylem zmáčkla, co jsem neměla. Za pomoci návodu se mi je sice konečně podařilo umlčet, i když mít po ruce kladívko, zvládla bych to mnohem rychleji. Ještě že se slunečními hodinami se šoupat nedá, a ty biologické to eventuálně zvládnou samy.

Časový posun je potvora, jež nám nabourává biorytmus. Toto potvrzují výzkumem dokázané příznaky, trvající až několik dní, a projevující se u každého jinak; někdo je nevrlý na manžela (manželku), jiný je unavený jak patnáctiletý pes, ospalý víc než třídenní kotě, či dezorientovaný a la bludný Holanďan. A Bůh chraň toho, kdo přijde v neděli o hodinu pozdě na rande!

Experti navíc tvrdí, že v době hrátek s časem stoupá nejenom počet zdravotních potíží, ale i množství dopravních nehod. Inu, kdo by se divil? Hodinový přískok (resp. odskok) má zjevně nepříznivý vliv i na biorytmus stromů, a zmate je natolik, že nečekaně a bez varování vyskakují do cesty motoristům. No řekněte; kdo by v takových případech nepodléhal depresi?

V zájmu férovosti však nemohu nevyzvednout plusy tohoto pozůstatku z dob dávno minulých (a tudíž méně osvícených), když teď budeme víc jak půl roku žít posunutě. Vstávání do ranní tmy nepochybně zostří naše smysly, obzvláště když při klopýtání temnou místností několikrát zakopneme o pantofle. Kompletní probuzení obstará nikoliv studená voda, ale komoda, do níž v polospánku s největší pravděpodobností narazíme.

V letních měsících pak využijeme možnosti se dosyta nabažit volnočasových aktivit, pořádaných během abnormálně světlých večerů. Díky pozdnímu západu slunce budeme mít, kromě jiného, víc času i na zabíjení komárů a podobných breberek, které nám pijí krev. Úspěch zaručen, protože je lépe uvidíme. Za stinnou stránku akcí, táhnoucích se dlouho do noci, ovšem považuji to, že ráno se člověk cítí jako zombie. Vyřešit tento problém lze přemístěním komody doprostřed ložnice.

Podzimní návrat ke standardnímu času je neméně bolestivý. Teď, když jsme si zvykli na to, že máme pravé poledne v jedenáct, a slunce nad hlavou v jednu, musíme se vrátit zpátky do reality. Veřejné dopravní prostředky stojí hodinu na místě, rozveselení návštěvníci barů a diskoték se vyrojí do ulic ve tři, a domů dorazí ve dvě, a těm, kteří se dosud živí prací, svítí na cestu ze zaměstnání pouliční lampy. Naše psina Willy se dožaduje večeře ve stejnou dobu, jako dřív, a moje vysvětlování o časovém posunu a energii, kterou jsme právě ušetřili, ji absolutně nezajímá. A já, poté, co utiším její kručící žaludek, prošvihnu navrácený čas přestavováním hodin.

Pamětníci si možná vzpomínají, jak se soudruzi kdysi pletli do řemesla meteorologům, a poroučeli větru, dešti, kdy má pršet a kdy vát. Cha, takoví břídilové! My dnes šoupem časem, zítra pohnem vesmírem -

a teprve potom se bude tančit všude.