Je to sice k neuvěření, ale chaotická sezóna klidu, míru a utrácení už zase vstoupila do dveří. Vyvozuji z toho, že zeměkoule rotuje čím dál, tím rychleji, což je z velké části vinou tura domácího.
Tito sudokopytnatí savci totiž svým nezodpovědným přístupem k vypouštění metanových pšouků urychlují změnu klimatu, a to minimálně stejnou měrou, jako pytláci fosílií na roztávající Sibiři.
Ale buďme rádi, že se ta naše (pořád ještě) modrá planeta stále točí, a vánoční náladu si užívejme z plna hrdla. Konec konců, vždyť za ní nemusíme chodit daleko; v panujícím čilém ruchu ji lze vidět, slyšet a cítit na každém kroku. Z bytů se line aroma čerstvě upečeného cukroví, v pouličních kádích se dusí kapři, jimž vypustili rybník, a v krámech se strkají lidé, nakupující dárky pro své bližní i nebližní, na něž si celý rok nevzpomněli. To vše za tónů neúnavně se opakujících koled, zaznívajících z PA systémů - něco jako "ukončete, prosím, výstup a nástup, dveře se zavírají," akorát zhudebněné.
Na Štědrý večer pak usedneme ke slavnostní tabuli, dohoníme, co jsme během dne kvůli vizi zlatého prasátka zameškali, a s napucanými bříšky se oddáme sváteční pohodě. Na tělese ústředního topení se pokouší vonět purpura, v televizi se pan král ptá rádců, zda našli či nenašli, neekologicky plastový stromeček bliká barevnými světýlky, a navzdory globálnímu oteplování mráz v okna duje (to zas bude mastný účet za elektřinu).
Mluvě o stromečku, jenž nejenom rozzáří dětské oči, ale spolehlivě se postará i o zábavu našich milovaných koček a psů. Jestlipak víte, proč se na jeho špičku dává anděl? Já jsem někde četla, že tato tradice započala před mnoha lety na severním pólu.
To takhle jednoho prosincového dne, když světem stále bloumali brontosaurové, zavládla v rezidenci manželů Clausových hustá atmosféra. Zakázky se hrnuly, Ježíšek nezvládal, a předvánoční fofr tudíž kladl na pána domu zvláštní nároky. Když v tom největším šrumci navíc onemocněli virózou čtyři z jeho pomocníků, a nezapracovaní učňové si nevěděli rady s cizojazyčnými objednávkami, začal chudák Santa Claus podléhat psychickému zatížení. Jeho stres podstatně zvýšila zpráva, že za několik dní přijede na návštěvu matka paní Clausové.
Při zapřahání sobů se provalilo, že tři sobí dámy jsou v jiném stavu, a porod je na spadnutí. Další dva vzali na poslední chvíli roha, a Santovi jenom nechali na plotě vzkaz, že dávají výpověď. Pracovat už je nebaví, a místo živoření z minimální mzdy se proto jdou postavit do fronty na sociální podporu. Zbývající sobi pochopitelně reptali, že náklad sami neutáhnou, a jestli nedostanou výpomoc, nebo aspoň náležitě přidáno, zítra zahájí stávku. Tedy, kromě šplhouna a stávkokaze Rudolfa. Ten úlisně prohlásil, že - ačkoliv má rýmu, svůj plánovaný podíl splní na 120%.
Když však prasklo prkno v podlaze saní, jeden z pytlů plných hraček vypadl na zem a jeho obsah se vysypal do sněhu, to už bylo na frustrovaného Santu přespříliš. Vztekle se vším praštil, a šel se uklidnit panákem rumu.
Jenže brzy zjistil, že nelegální migranti, které letos najal jako pomocné dělníky, všechen rum vyžahli. Ti ožralové mu nenechali ani kapku, což jeho blbou náladu ještě umocnilo. Ve svém rapidně se zvyšujícím rozčilení prázdnou láhev bezděčně upustil, a po kuchyni se rozprskly stovky skleněných střepů.
Zvonek u dveří zazvonil přesně ve chvíli, kdy jeho zrak spočinul na koštěti, z něhož myši sežraly do poslední mrtě slámu.
Santa, rozzuřený na nejvyšší míru, otevřel mocným trhnutím dveře. Za nimi stál malý cherubín, ohnutý pod tíží obrovského stromu, a radostně zašveholil: "Veselé Vánoce, Santo! No není to dnes krásný den? Tady Ti nesu stromeček, kam ho mám dát?"
A od té doby...
Přeji vám hezké Vánoce, plus hromadu dobré vůle. Protože pak prý budete mít ode všeho, a možná i od všech, pokoj.
