Svátky klidu a míru jsou za námi, a Santa, celý umazaný od sazí, přejedený sušenkami a přepitý mlékem, odfrčel zpátky na severní pól. Paní Clausová už na něj netrpělivě čekala;
to víte, starat se sama samička o továrnu na hračky, sobí farmu a luxusní haciendu, to není jen tak!
I Rudolf byl rád, že už je zase doma. Během letošního pracovního nasazení sice opět všem ukázal, jaký je chlapík (což mu vyneslo extra bonus navíc), ale není nad rodinu a přátele. I když mu Santa nasadil brouka do hlavy, a teď mu v ní neodbytně vrtá červ pochybnosti: Možná je ho v téhle nehostinné díře, kde je půl roku tma, opravdu škoda? Se svými schopnostmi by zcela jistě, navzdory pokročilému věku, mohl nastoupit kariéru vlivného politika, přemístit se do Washingtonu, a naskočit na kolotoč neustále se měnícího personálu v Bílém domě...
To my, tady v reálném světě, máme jiné starosti. Hned poté, co nás přestane brnět hlava od petard zábavné pyrotechniky, se střemhlav vrhneme do frmolu povánočních výprodejů; je přece třeba vrátit dárky, které se nám nehodí, a nakoupit věci, o nichž jsme přesvědčeni, že se nám hodit budou. Naše televize je navíc už tři roky stará, malý Jeníček touží po další konzolové hře a Mařenka škemrá o nejnovější smartphone, protože její kamarádka Liduška ho taky má. K této akci je ovšem nezbytně nutné si předem nabrousit lokty, jinak není šance se ke kýžené kořisti prodrat dřív, než nás rvoucí se dav ušlape.
Mne v podobných strkanicích neuvidíte, neboť při pohledu i na tu sebemenší frontu prchám jako jelen, jenž byl do hýždě místo na komoru střelen. A v duchu se raduji, že toaletní papír dnes není nedostatkovým zbožím; to bych pak, podobně jako za mlada, musela recyklovat denní tisk neotřelým, a společensky nekonvenčním způsobem.
Jelikož čas chvátá, ocitli jsme se na prahu dalšího roku. O půlnoci si připijeme na šťastnej a veselej, v New Yorku spadne koule, muzikálně nadané osoby (včetně těch, co si to jenom myslí) zapějí "Tak dávno, dávno brachu můj, tak dávno, dávno již,"
https://www.youtube.com/watch?v=lvJRmdN9iyU
a pak ten práh přeskočíme, překročíme, přelezeme, nebo nás přes něj někdo přenese (snažit se ho podlézt nedoporučuji). Ať už to zvládnem po dvou, po čtyřech, s opicí na zádech či bez ní, na tom celkem nezáleží - přesto, že se říká co na Nový rok, to po celý rok. A jestli se vydáme po cestě trnité, plné kamení, vystlané mechem nebo vydlážděné dobrými úmysly, známými coby "novoroční předsevzetí," je také celkem jedno. Vždyť co nás čeká, to nás stejně nemine.
Takže, pochodééém vchod! A ať se vám v tom novém roce dobře šlape.
http://www.youtube.com/watch?v=Y6rjqzvsrOI
PS: Rozhodnutí vykročit levou nebo pravou, nechám na vás.
