Byla jedna babka

Já jsem ji sice neznala, ale prý prodávala jabka. A určitě měla dobrý byznys, protože spousta lidí věří, že jedno jablko denně dokáže divy. Mimo jiné nás i zkrásní, a navíc přivede na mizinu doktory, ánžto je nebudeme potřebovat.

Jenže to je omyl, zrovna tak jako pověra, že střídmé jídlo, střídmé pití zaručuje dlouhé žití. Když se nám, ruku v ruce se sprintujícím časem začne rozpadat tělo, můžeme těch jablek zbaštit celý koš, a uženeme si tak akorát břichobol. Přihoďme k tomu moderní medicínu, která pokročila natolik, že zdravý člověk prakticky neexistuje, a dojdeme k závěru, že nezaměstnanost doktorům rozhodně nehrozí.

Právě naopak. Výměna orgánů a jiných, kdysi funkčních a nyní opotřebovaných součástek našeho ústrojí je na denním pořádku, a jelikož řady důchodců rychle rozšiřují "bejby bůmrs," zájem o opravy a údržbu zcela jistě poroste. S belhavou chůzí si poradí zbrusu nové koleno, kyčelní kloub či oboje, kataraktě zatne tipec průzračná a křišťálově jasná oční čočka, dentální implantáty se postarají o zářivý úsměv (babičko, proč máš tak velké zuby?), poptávku po srdečních chlopních zajistí geneticky upravená prasata - a šestimiliónový muž/žena hadr. Na to, jak vyměnit mozek, se doposud nepřišlo, ale v tomto směru se musí našlapovat veeelice opatrně. Jako vedlejší účinek by totiž mohlo ubýt blbců, kteří v hierarchii lidské společnosti zaujímají veledůležité místo. Jsem si však jistá, že experti časem rozlousknou i tento oříšek, a možná dřív, než přijde do módy trávit dovolenou na chatě na Marsu.

Pro pokročilé zdravotnictví 21. století jsou naprosto nezbytné komputery, bez nichž by mnohý novopečený lékař byl mnohdy nadobro ztracen. Neví si rady s diagnózou? Bez problému! Prostě zasedne k chytré mašince, naťuká pár detailů, a nějaká nemoc se už najde.

Ačkoliv moje mysl se tvrdohlavě snaží zůstat mladá, tělo má na věc jiný názor. Jámě lvové (a.k.a. lékařská ordinace) se sice vyhýbám, jak jen to jde, ale sem tam do ní přece jenom vkročit musím. A víte co? V minutě, kdy otevřu dveře čekárny, mě rázem přestane všecko bolet. I to, co mě sužovalo celé týdny, a proč jsem sem vlastně přišla. Místo toho mi obvykle vyskočí krevní tlak (jak vysoko záleží na několika faktorech, včetně délky čekání) - a domů si nesu předpis na další prášek. Marné je moje blekotání o syndromu bílého pláště...

Docela mě překvapilo, když se tuhle pan doktor na pár vteřin odvrátil od monitoru a zeptal se, zda cvičím, nebo dělám nějaký exercise? Odpověděla jsem mu po pravdě: "To víte, že jo! Denně nachodím několik kilometrů z místnosti do místnosti a nahoru dolů po schodech, vracením se pro věci na které jsem zapomněla, když jsem tam byla předtím." Jeho zachmuřená tvář mi pouze potvrdila, že smysl pro humor opravdu nemá.

Holt si budu muset promluvit s mými bolavými zády. Třeba mi dovolí občasnou procházku po nejbližším parku, kde mohu nejenom dobít baterky, ale i nasát potřebnou energii. Neboť dendroterapie je mnohem větší zázrak, než ošemetný plod, který zapříčinil vyhnání Adama a Evy z ráje, a otrávil Sněhurku.

Ze všeho nejdřív obejmu borovici. Ta mi spraví blbou náladu, posílí organismus a vylepší paměť - i když tím ztratím trochu pohybu. Od ní přejdu k jasanu, jenž rozptýlí mé obavy o budoucnost světa, a poté osahám jedli, abych zahnala náhle se dostavivší pesimistické myšlenky. Cestou k hospodě se ještě přichýlím k velikému tomu tam dubisku (pokud ho ovšem mezitím nepodpálili nezodpovědní návštěvníci), kde odhodím únavu, a nakonec našeptám do vykotlané vrby nejčerstvější drby. Jó, Kukulín věděl, jak si zdarma ulevit!

Jenom doufám, že svým chováním nevzbudím v někom podezření. Ono by se mohlo stát, že moji terapeutickou anabázi naboří v lepším případě strážce parku, a v horším zřízenec se svěrací kazajkou.

To bych pak neměla čas se s mými léčiteli ani rozloučit.