Kdo tvrdí, že za našich mladých let bejval svět jako květ, asi nikdy neslyšel o zmijovci titánském (a.k.a. mrtvolná květina). Nebo co takový bolševník? Už z jeho názvu je jasné, že bychom se mu měli zdaleka vyhnout.
Přesto však musím uznat, že leccos se mi na těch starých, dobrých časech líbilo, a některé věci dokonce i postrádám. Třeba to, že tenis se hrál v bílém.
V oněch dávno zapomenutých dobách plavaly v moři ryby, a nikoliv plastické pytle, děti uměly násobilku, a většina z nich věděla, že dobytek se píše s tvrdým y. Když jsem potřebovala pět hřebíků na odvrzání vrzavého schodu, nemusela jsem jich kupovat předbalenou stovku, a posléze riskovat zdraví (= zranění + duševní utrpení) ve snaze se k nim dostat. Na parketu se točily páry opačného pohlaví (s politiky se netančilo ani tenkrát), dívky si nestěžovaly, že se jich mužský partner při tanci dotknul, a za pecí se tak dobře spalo!
Lidé neměli ani lednice, ani mrazáky, a když vyplivla elektřina, nic se jim tudíž nezkazilo. Telefonní čísla se neukládala do mobilu, ale zapisovala se do notýsku, a jelikož o adresáře není na černém trhu zájem, nehrozila ztráta kontaktu na přátele a známé. Ono těch telefonů stejně bylo poskrovnu, takže jsme se mohli navečeřet, aniž by se nám nějakej votrava snažil něco prodat.
Za našich mladých let se neměnily tarify, ale docela prostě se zdražovalo. Nevyhazovaly se peníze za klonování ovcí, a vesmír zůstával velkou neznámou (žít dnes teta Kateřina, určitě by podotkla, že dobročinnost začíná doma, a zvědavost zabila kočku). Žáci chodili do školy pěšky, v zimě v létě, přes to pole, přes to žito, obézního dítka nevidět, a co já znala křišťálových studánek...
Rodina se skládala z muže, ženy a dětí, jimž se říkalo otec, matka, syn, a dcera. S polyamorními vztahy jsme se setkali tak akorát v literatuře, a pojem "manželství" byl jasný jako facka. Rodiče netušili, jestli si domů přinesou uzlík modrý nebo růžový, a maminky pro jistotu pletly dupačky v neutrálních barvách (s postupem doby si to sice už, díky vyspělé medicíně, zjistit mohly, jenže to zas měly jiné starosti, a na pletení jim nezbýval čas). Potomci se narodili jako chlapeček nebo holčička, zůstali jimi až do smrti, a když se jim to nelíbilo (že by prý raději reprezentovali pohlaví X), dostali od tatínka na zadek.
Za zmínku stojí i kradení automobilů, oblíbená aktivita dvounohé škodné s nenechavýma prackama. Ti se dnes radují z bezklíčového odemykání, neboť jim odpadla námaha s rozbíjením okének, či rozřezáváním střech kabrioletů (což se dvakrát stalo mně). Zaplať pámbu za starou plechovku od kafe, jež těmto hi-tech zlodějům ztěžuje práci! Nesmíme ovšem zapomenout do ní ten "key fob" na noc schovat.
Často přemýšlím, kam nás ten tak zvaný "pokrok" zavede. Budou počítače opravdu jednou inteligentnější, než lidé? Pokud ano, docela mě to děsí; do prčic, co kdyby je napadlo se vzbouřit?
Ach jo. Možná bych si měla jít čuchnout k oné smrduté Amorphophallus titanum; to by mě určitě přivedlo na jiné myšlenky.
