Avanti popolo, sednem si na kolo

Udržet naši modrou planetu zelenou, to není jen tak. To vyžaduje víc, než létat po světě tryskáči a na konferencích radit, jak na to! Jen se zeptejte Gréty, která o pátcích - v zájmu záchrany Země - místo školy stávkuje.

Jelikož spousta z nás má školu za sebou (a to, co se v ní naučili, dávno zapomněli), musíme na to jinak. Ovšem než se rozběhneme, je třeba umět chodit, a ze všeho nejdřív se proto vrhneme na konzervování. Tím nemyslím vozit ssebou na výlety konzervy, abychom nemuseli vyhazovat peníze v restauracích. Kdepak! Ekologicky uvědomělý člověk má pod okapem sud, na záchodě nádrž s dvoulitrovým objemem, v garáži elektromobil, bicykl a koloběžku, a na střeše solární panely s ohřívačem vody.

Ačkoliv v oblasti, kde vegetuji, v létě často platí nařízení o omezené spotřebě pitné vody, sud pod okap postavit nemůžeme. Svodové roury vedou přímo do země, a v době sucha tudíž předáváme péči o trávu, kytičky, rajčata a stromy do rukou svatého Fiakra. Špinavé auto nejezdí o nic hůř než čisté, bazén plnit netřeba ánžto žádný nemáme, a do koupelny nám (naštěstí a zatím) nikdo nevidí. Mimochodem: Víte, co je absolutní sucho? Absolutní sucho je, když patník běží za psem.

Další vynález, který prý spasí svět, je záchod s duálním splachováním. Na povrch však pomalu vyplouvá zjištění, že tyhle zázraky dělají pravý opak, a vodou nestydatě plýtvají. Inu, ono není všechno zlato, co se třpytí.

Výsledek našeho uvědomělého počínání na sebe nenechá dlouho čekat, a pravděpodobně nikoho nepřekvapí: Spotřeba vody dramaticky poklesne, environmentalisté jásají, vodní správa běduje, a cena há dvě ó neméně dramaticky vzroste.

Totéž platí o elektřině. Vypínáme televizi když se na ni nikdo nedívá, při opouštění místnosti zhasínáme světla, do lustrů montujeme úsporné žárovky, a přesto je účet každý měsíc vyšší, než posledně. Na světlé zítřky, kdy budeme ze zásuvek napájet jeden, popřípadě více elektromobilů, se neodvažuji ani pomyslet.

Ale nezoufejte, milí spotřebitelé! Když budete pračku a myčku nádobí (pokud ji máte) pouštět v noci, kdy je sazba za elektřinu nižší, ušetříte tolik, že vám zbyde na jedno extra kafe od Mekáče. 

Leč i tohle řešení má háček. S nádobím to je celkem jednoduché; v myčce na nás, usušené a nezmačkané, pěkně počká až do rána, a kdo chce uškudlit i na koblihu, může místo myčky použít služeb talentovaných dobrovolníků.

Praní prádla v těchto nekřesťanských hodinách je o něco složitější. On totiž doposud nikdo nevymyslel logistický systém, v němž prádlo skočí samo z pračky do sušičky (nebo se pověsí venku na šňůru), a pak mě, pěkně složené do koše, s rozbřeskem dne uvítá v předsíni.

Začarovaný kruh? Spíš bludný, neboť kázání bludů, podložených vědeckými výzkumy, poslední dobou nabírá na popularitě. Proto neváhejme a konzervujme, recyklujme, kompostujme a ekologicky pohřbívejme, až se z nás bude kouřit (vlastně ne, to bychom poškozovali ovzduší). Vyjde nás to sice nastejno, ale pomyšlení, že místo fosilních paliv nás hřeje vědomí dobře vykonané práce, je přece k nezaplacení.

Jenom škoda, že nežiji v Evropě. Poněvadž kdybych zas jednou nevěděla, kudy z nudy, vsedla bych na kolo, přeplavala Lamanšský průliv, a ve Winchesteru položila květinu k soše ekologické průkopkyně, Velké Gréty Té.

Za to by mi snad nevynadala.