Jarko, já jezdila na prázdniny do M.Boleslavi a tam měli na náměstí, přímo před sovětskými kasárnami na hodně vysokém kvádru, sochu Lenina. Byl v životní velikosti a přesto působil jak trpaslík. Stál tam, ruce u hrudi, měl očiviedně nakročeno ke světlým zítřkům a sídlišti za ním se říkalo také Záprdelí. Jednoho prvního máje si místní horolezci udělali trek, vylezli po kvádru, pověsili mu na záda batoh a na hruď ceduli: "Lenin na cestách". Moc mu to slušelo. Nemohli to skoro půl dne sundat, protože byl asi 5-7 m vysoko a sovětská armáda neměla momentálně horolezce k dispozici. Byla to krásná prvomájová veselice. Vzpomíná se na to občas mezi pamětníky dodnes. Tak tys jezdila se sanitou. Klobouk dolů, můj kluk dělal 3,5 roku, v rámci civilní služby zdravotníka ve špitále a se saniťáky často jezdil. Byla to lepší škola života, než vojna. Moc zdravím. A samo - těším se na další povídání.

Dano, aby nedošlo k omylu: To, co jsem řídila, byla obyčejná sanitka - vzadu sice měla nosítka, ale pacienty jsme nepřeváželi. Já k nim jenom vozila doktory, a když byl potřeba převoz, zavolala jsem vysílačkou záchranku.

klickuji mezi vymoly, tak to mi v Tom popisu chybi.

Jinak hezke jako obvykle a take Karma.

O výmoly nebyla nouze, ale na moje obutí bylo spolehnutí a motor měl vždy správný chod. Takže kličkování se dalo zvládnout - i když ne vždy stejnou rychlostí, a bez starostí.

Mercedes sanita je dokonalý vůz, ale sorry nechtěl bych se v něm nikdy svézti

Já bych se nechtěla svézt ani v sanitě značky Lamborghini.

Jarko, zase moc fajn čtení :-), úplně to vidím a těším se, až zase něco napíšete.

(A hospoda Za prdelí mne dostala :-))

Mne do téhle hospody vzala kamarádka, a od ní jsem se lidové jméno dozvěděla. Ale to už bylo mnohem později, Lenina mezitím sundali, a restaurace se jmenovala Obora

Jarko, karma. Zajímal by mě Váš názor na tuto moji zkušenost. Žena, manželka, milenka, či sousedka (šlo o známou herečku, dceru ještě známější maminky, co ji nechal Brzobohatý), tak všechny, a hlavně ta sousedka, kterou jsem častěji pozoroval, konají takto:

Skočí za volant, nakopnou motor a bez ohledu na teplotu chladící kapaliny nebo oleje skočí na plyn a vystřelí od chodníku. V různých příručkách jsem četl, že ženy potřebují předehru, ale když na to tak koukám, tak si to už nemyslím.

P.S. ČVUT je moje Alma Mater a chodili jsme především do takové větší hospody na ulici Jugoslávských partyzánů přímo proti mense ČVUT. Tam jsme, ale, na rozdíl od té hospody, zrovna moc nechodili.

Jsem sice holka netrpělivá, ale tu minutku, než trochu klesnou obrátky, vždycky počkám. Přesto, že to je předehra velmi nudná. Dejvický kampus pro mne přišel trochu pozdě, většinu muk jsem si odbyla na Karláku a v Horské.