Ale jděte, kdo by v těchto moderních dobách močil konopí? Dnes se konopí kouří, abychom se zbavili buďto blbé nálady, nebo neduhů, na něž je farmaceutika krátká.
Jelikož kultivace konopí pro léčebné použití vyžaduje licenci, uchazeč o tento lukrativní byznys musí projít výběrovým řízením. A to, Andulko Anduličko, asi nebude nic jednoduchého. Proto je lepší vyčkat času jako husa klasu a ozbrojit se trpělivostí, která občas přinese nejenom růže, ale i koláče z opravdové marihuany. Tráva pro rekreační účely se totiž už leckde legálně prodává, a její uzákonění je v mnoha zemích téměř na spadnutí. Zhulit se jak mopslík přece také patří mezi lidská práva.
Jsem ochotna se vsadit, že o následky tohoto rozšíření legitimních rekreačních aktivit brzy zakopneme na každém kroku. Zahrádkáři přestanou pěstovat rajčata a správně zakřivené okurky, místo nich se ujmou šlechtění marjánky, rozkvetlé pelargonie za oknem vystřídá kvetoucí cannabis, a lze očekávat i citelný vzrůst cestovního ruchu. Což se pozitivně projeví na profitech dopravců, restaurací, kaváren a jim podobných zařízení, neboť turisté ze zaostalých zemí, kde je marihuana stále na černém listu, se sem jen pohrnou. Postávat na ulici před cukrárnou, v jedné ruce jointa a v druhé rakvičku se šlehačkou - to, vážení, není zážitek jen tak k zahození.
A co teprve erární kasa! Tu zcela jistě postaví na nohy další daň z neřesti, a politici tak dostanou příležitost ocenit své zásluhy adekvátním zvýšením platů a benefitů.
Jenomže si teď nejsem jistá, co si mám myslet o kouření. Na jednu stranu se proti němu neúprosně brojí, a kuřáci jsou málem klasifikováni jako asociální vyvrhelové, a na druhou ho legalizace marihuany vlastně podporuje. V potaz přichází i léčebná odrůda: Kde ji ti nemocní budou smět bafat? Vůbec by mě neudivilo, kdyby se - v zájmu práv pacientů - ve veřejných prostorách a restauracích objevily cedule: "Kouření léčebné marihuany povoleno."
Mnohem závažnější problém však číhá na silnicích. Ze statistických údajů je patrné, že legalizace marihuany je spojena se zvýšeným počtem havárií, a ačkoliv o statistice víme své, v tomto případě bych jí věřila. Navíc bude zapotřebí co nejrychleji vymyslet zázračné foukátko, aby se (podobně jako u alkoholu) mohla provádět spolehlivá dechová zkouška. Ony už nějaké přístroje existují, ale jedněm se za chladných klimatických podmínek nedá věřit, a druhé pracují systémem ano - ne. Ty pouze odhalí, že si řidič dal přinejmenším jednoho práska, ale kdy, a jak vysoko se vznáší nad vozovkou, odmítají prozradit. Při odebírání vzorku slin zase hrozí nebezpečí, že zfetovaný a přiměřeně naštvaný řidič plivne místo do trubičky policajtovi do tváře, a odvoz k odběru vzorků krve a moči znamená prodlevu, ovlivňující výsledek testu.
Takže kdo se, kromě kuřáků samotných, z legalizace marihuany raduje nejvíc? Inu, právníci. Vždyť musíme dbát na to, aby nám ti chudáci nepomřeli hlady! Jejich příjmy sice už trochu vylepšila možnost uzavírat manželství mezi osobami stejného pohlaví (a potažmo víc rozvodů), ovšem blízká budoucnost jim přihraje angažmá v daleko zajímavějších sférách. Například když někomu lehne barák popelem, protože při manipulaci s elektroměrem špatně zapojil patřičný obvod. Za to přece nemůže on, ale ti tam nahoře! Kdyby marihuanu nezlegalizovali a elektřina nebyla tak drahá, nemusel by ji kvůli svým sazenicím krást, a tudíž by se mu to nestalo.
No vidíš, Andulko, jak se časy mění. Raději nech konopí konopím, jdi vyhnat husy z ječmene, a s tou žábou co nejdřív z kapsy ven. Než ji objeví zastánci ochrany práv zvířat.
PS: Zkusila jsem někdy marihuanu? Ano, jednou. Párkrát jsem si šlukla, pak si sedla do kouta, a pozorovala cvrkot okolo. A nemohla jsem pochopit, proč a čemu se všichni smějí.
