- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Ahoj ségro, možná tu chalupu babi s dědou získali výhodně za tu krávu Čeku a původní majitel č.p. 113 v Barto se jmenoval Antonin Holubarsch, Tischler. Tak si to aspoň pomatuju z nalezeného vývěsního štítu.
Prarodiče si koupili domek v Rokytnici, taky po Němcích a babi se jim,dokud měla síly, starala o hroby předků, když oni sami přijet nemohli.
Kdybych dostala korunu za každý kilometr, který jsem mezi Bartošovicemi a Rokytnicí najezdila na kole, tak je ze mne dnes boháč.
S osidlováním "barabizen" mám bohaté zkušenosti - stalo se nám skoro totéž po r. 1968. S maminkou a babičkou (děda už byl tou dobou těžce nemocen), jsme se do rekonstrukce chalupy blízko Lišova, na Třeboňsku, ve které bydleli tři roky jen stará ovce a 17 roků starý pes, pustili z nouze . Když nás i prarodiče soudruzi vyhodili z podnikového bytu, a my musely do 2 měsíců sehnat bydlení (ve státě, kde se na byt běžně čekalo deset let, i více), tak nám nic jiného, než vzít to se vším všudy, nezbylo. A to jsme tam byli jen v nájmu. Soukromí majitelé si klidně brali nájemné, a ještě jsme jim to tam renovovaly, aby se tam aspoň dalo přečkat zimu. Po těchhle zkušenostech se musím smát, když čtu, jak jsou dnes mladí frustrovaní a zničení, často z problémů, které mi připadají, jako když se mi hned po ránu ulomí nehet. Zdravím Jarko, ráda jsem si zavzpomínala - a užívej si překrásné léto v Britské Kolumbii.
Kolik za to těm Němcům zaplatili? Ty domy se snad při osidlování přidělovaly.
Jste na omylu. Osídlené domy se splácely státu tak, jako se teď třeba splácí hypotéky bankám. také na 20 let, jen tenkrát po stokorunách.
Vyrovnáním s Německem byl pověřen stát.
Z Bartošovic pochází náš nejstarší písemně (rok 1557) doložený předek. Jakub. Po kom ta chalupa byla?
Kdo byli původní majitelé se už asi nedozvím. Vím jenom, že moji rodiče se s jejich potomky setkali, když se přijeli podívat na místo, kde jejich příbuzní kdysi žili.
Jojo, miluju tohle vzpomínání a ještě ke všemu když je psané tvým rukopisem, Jarko.
Dík, Naďo. Snažím se, než moje chátrající paměť vypne úplně. Té pak už jakákoliv záchranná akce nepomůže.