Jejda to závidím, já před tolika lety trávila každé léto aspoň jediný týden dovolené, co jsem měla (stát poskytoval dva a jeden jsem si musela nechat pro své milé, kdyby onemocněli či co) ve Vysokých Tatrách. Vím, Popokatepetl, to jsou tak dvoje Tatry na sobě a možná ještě kousek. Proto si umím představit ten záhul. Víš Jarko přesně vím, jak ses cítila - takhle šíleně mi to klouzalo na Kriváni - hlavně cestou dolů. Tam se mi tedy povedlo vylézt až nahoru, ale od té doby se řídím zásadou: "Už nikdy na kopec bahnité suti" No, teď bych nevylezla ani na ň natož na KriváŇ. Ale máme určitě obě krásné vzpomínky a dík, že ses o ně podělila. Moc zdravím. A kouří určitě, já to viděla v televizi - tak to musí být pravda. Krásné pondělíčko a zdravím.

Super vyprávění a fotky, Jarko, inu jako vždycky. Dobře jste si užívali života.

Karma Čoudí, viděl jsem ho sice jen z dálky, ale čoudil - jinak to musel tedy bejt pěknej výlet, i přes ty obtíže. Nádherná země, mimochodem.

My viděli čoudit jenom Colimu. Pro zajímavost: Tehdy jsme se poctivě řídili knihou "Mexiko za pět dolarů denně." Za kolik by to asi bylo dnes?