Při pohledu na nadpis mi okamžitě naskočilo: "A hrdý buď, žes vytrval, žes neposkvrnil ústa ani hruď falešnou řečí..." Kolikrát jsme to slyšeli deklamovat lidi, kteří převlíkali kabáty jako modelky na molu při sebemenším náznaku změny povětří...? A teď nemluvím jen o těch, kteří se tím honosili za totality, ale titíž mění mundúr ještě i 30 let po sametu. Jo poezie nikoho nezabije, ale nezapomíná se. Proto šťastný národ, který potřebuje básníky a má je, a nemá hrdiny a ani je nepotřebuje... Dík Jarko, bylo to hezounké počteníčko. 👌

Člověk mající dostatek pokory si je vědom toho, že každý je jinak vybaven vlohami k dosažení úspěchu v tom či onom. Proto má člověk pokorný jen vzácně příležitost setkat se s vlastními pocity hrdosti, s výjimkou situací, kdy je pro zachování sebeúcty nucen obhajovat své pozitivní skutky, úspěchy, jednání - zastat se sebe samého. Jinak si vystačí s příjemnými pocity sebeuspokojení aniž by slovo hrdost vstoupilo do jeho mysli.

Půvabná letitá definice: Jaký je rozdíl mezi hrdostí a pýchou? - Hrdý jsem já, kdežto pyšní jsou ti druzí!

Bezva, přidám do sbírky definicí.