Kam se vytratil lidský přístup

Moje mamka si nechala udělat můstek na šest předních zubů. Po té co chodila nějaký ten pátek s obroušenými trny místo předních zubů, se na nový chrup opravdu těšila. Jakým zklamáním pro nás bylo, když se z mamky po nasazení můstku stal hlodavec. Zuby jí viditelně dělali předkus, šišlala a na dolním rtu jí naskákaly opary. Za částku deset tisíc bych očekávala, že zuby nebudou k rozeznání od pravých. Naštěstí jí je zubař nepřilepil napevno a nechal jí týden na vyzkoušení.

Protože se mamka obávala lékařovi reakce, poprosila mě, zda bych tam s ní nezašla. Měla strach, že by jí nakonec přesvědčil, jaké krásné zuby má a nechala by si je přilepit natrvalo.

Zubař pravděpodobně očekával nějaký brutální útok z naší strany, proto na nás hned ve dveřích spustil, že v zubní ordinaci může být pouze pacient a ostatní, že musí čekat na chodbě, aby se nestávalo, že je padesát lidí v ordinaci. Nevím, byli jsme pouze dvě a o žádných dalších posilách jsem nevěděla. Možná za to mohly jeho negativní zkušenosti s ostatními pacienty, ale nemůže přece rovnou všechny nespokojené házet od jednoho pytle. Slušně jsem se mu snažila vysvětlit mamky situaci. Tichým, klidným hlasem. Ovšem zubař na nás nelogicky spustil, že ordinace není kancelář a nemůže zde nic řešit. Kdyby měl kancelář, bylo by to o něčem jiném!?

Pokud není se zuby spokojená, bude se to řešit s pánem, který ty zuby dělal. Že má právo si je nechat předělat, ale že ať neočekává z jeho strany, že by jí v budoucnosti dělal ještě nějaké náhrady. Přeložila jsem si to do srozumitelného jazyka a v podstatě jí řekl, že když teď není spokojená s hlodavčím chrupem, zuby jí ošetří, ale v budoucnosti už jí žádnou náhradu neudělá. Pro můstek si bude muset dojít k jinému lékaři. Kde to jsme?

Bylo mu jedno, jak se mamka se zuby cítí, že jí to překáží, vadí, připadá si trapně a týden skoro nejí a nemluví. Zajímalo ho pouze, aby nepřišel o své peníze a hlavně, aby nemusel nic řešit. (Zkrátka placené ošetření ano, ale stěžování zadarmo ne).

Když si koupím nějakou věc za deset tisíc, očekávám, že bude fungovat, ne že se na ní budu jenom koukat. Určitě by si zubař nechtěl koupit televizi, která by například nešla přepínat a on by se musel za deset tisíc koukat jenom na jeden program. Nehledě na to, vadnou televizi nechám doma, nikdo se o ní nedozví, ale přední zuby to je něco, co je stále se mnou a co musím dost často používat, ale sem tam i ukázat. A proč se za ně stydět v moderní době, kdy má být zajištěna kvalitní zdravotní péče.

Zuby jí předělal, ale stejně to neodpovídá penězům, které za to zaplatila. Ze strachu, že by jí eventuelně zubař odmítl ošetřit, už neřekla ani slovo a nechala si je dát do pusy. Jiného zubaře by tady nesehnala a dojíždět jinam kvůli zaměstnání nemůže. 

Stát může vymyslet jakékoli opatření na zvýšení kvality zdravotní péče a sociálních služeb, ale vždycky je to pouze o lidech, na které narazíte.