Jsem parazit, ale srším optimismem

„Co je to vlastně parazit? – Parazitem je takový organismus, který cizopasí na hostiteli; pod slovem hostitel si je třeba představit tebe i mne samotnou. Parazit s námi žije paralelně, vně našeho těla, využívajíc k svému životu naši energii, naše buňky ,nebo potravu, kterou jsme požili.

Také jsem jistá forma parazita a nejsem na to hrdá, ale parazitem jsem ráda. Čerpám energii z jiných lidí.

Nejvíce energie získávám ze svých dětí. Pokud jste se někdy zaposlouchali do toho o čem se vaše děti baví, musí se vám při vzpomínce na to chtě nechtě objevit úsměv na tváři. Jejich bezstarostný svět. Nevěřili by jste, jak dokáže nabít optimismem vybíjená za barákem s partou prcků. Šipkovaná, zaskákat si gumu nebo panáka. A když visíte hlavou dolů z prolézačky jako netopýr, nemá to chybu. Udělat z nákupu dobrodružnou výpravu, kdy na konci je objeven poklad, to vyloudí úsměv na tváři i paní pokladní. Návrat do dětských let je snad největším bohatstvím, kdo to dokáže, má v životě postaráno o zásobu optimismu.  

Další zásobou životní energie je můj Mp3 přehrávač. Zatímco ostatní otráveně stojí ve frontě na maso, já si podupávám nohou, případně mírně vlním pozadím v rytmu Avril Lavigne či jiného interpreta. Možná vypadám jako blázen, ale jsem spokojená.

Čerpám z časopisů a knížek, z příběhů jiných lidí, ať pozitivních i těch negativních.

Zapojím se do sebebláznivější akce, kterou někdo vymyslí. Dobíjí mě to, ať to dopadne jakkoliv, třeba slabou účastí, neúspěchem. Není pro mě nic překážkou, vše se dá zvládnout. Nemám milion výmluv, proč nemůžu, proč to nejde a že to tamten či onen vymyslel blbě. Skočím do toho po hlavě a vždycky to nějak dopadne. Možná proto jsem se stala opět studentkou, již po čtvrté. Život je přece o objevování a poznávání jiných lidí.

Ale, aby jste neřekli, že se jenom přiživuji na druhých, nechávám ty ostatní čerpat energii i ze sebe.