Uvědomí si hokejový svaz finanční problémy klubů? - díl II.

Před týdnem jsem zveřejnil článek o druholigovém hokeji. Vůbec jsem nečekal takovou vlnu ohlasů a reakcí, nejen v diskusi pod článkem. Reakce chodily přes ICQ nebo na email, problematika se v souvislosti s článkem řešila i na jiných diskusích, povětšinou pak na webech zainteresovaných hokejových klubů. Než se pustím do dalšího rozboru problematiky celé věci, shrnu obsah prvního článku, i když nejlepší by bylo si jej celý přečíst (naleznete jej zde). Ve své podstatě jsem reagoval na navržený systém druhé hokejové ligy, kdy 36 týmů bylo rozděleno do dvou skupin. To ve svém důsledku znamená velké finanční zatížení klubů z hlediska výdajů na cestování. Pro mnohé oddíly se jedná pravda o existenční problém. Mnohem výhodnější by byl systém čtyř skupin po 8 až 10 týmech, což svaz také původně navrhoval, ale kluby to smetly v hlasování ze stolu.

Jaroslav Svoboda

Právě na tuto skutečnost mě v reakcích několik lidí upozorňovalo. Ptali se, proč tak ostře vystupuji proti svazu, když vlastně tento ekonomicky nejlepší systém zamítly kluby samy. Vždyť navíc s tímto návrhem přišel právě svaz. Na tohle odpovím na konci článku, ale upřímně, můj první díl vznikající druholigové "blognovely" se neměl tvářit jako bezmyšlenkovitá kritika do řad ČSLH. Ačkoliv s rozhodnutími hokejového svazu v posledních letech stále častěji nesouhlasím než naopak. Měl jsem snahu spíše ukázat cestu, kudy se vydat. Také trochu nakopnout ČSLH, aby začala vše svrchovaně řešit. Je sice hezké, že svaz klubům navrhl ekonomicky velmi výhodnou a ze soutěžního hlediska atraktivní variantu. Většina klubů se však vyslovila proti a teď už je zcela jedno, jaký k tomu měli zástupci mužstev důvod.
Možná se bojí toho, že zúžení jednotlivých skupin soutěže dostane 2. ligu v očích fanoušků někde na úroveň krajských přeborů, což je samozřejmě hloupost. Minule jsem se zamýšlel nad tím, jak vyřešit problémy klubů s vysokými rozpočty, které v druholigových podmínkách jsou hodně náročné. Uvedlo mě to také k myšlence, proč se nenachází řešení, proč již dávno nepřišla změna.
V tuto chvíli je systém soutěže stanovován tak, že zástupci klubů si na svém aktivu odhlasují navrhovaná schémata. Pokud se vysloví většina pro, je systém soutěže předložen svazu ke schválení. Ten jej buď posvětí a nebo zamítne. Nevidím tak dalece, abych hodnotil způsob sestavování jednotlivých návrhů na herní systém. Co jsem se však doslechl, většina zástupců klubů odjíždí na aktiv bez nějaké přesné vize. Pak se během pár hodin rozhoduje o tom, jaký systém bude uplatněn. Takhle nastavený proces je z mého pohledu špatný.

Celkově navržený systém soutěže nemá dopady jen na korektnost a atraktivitu soutěže, ale také ovlivňuje finanční politiku všech klubů. Proto rozhodovat o konečné podobě během necelého dne není optimální řešení. Zvláště mi chybí hlubší komunikace jednotlivých klubů se svazem, který by navíc měl fungovat jako poslední a všem nadřazený článek. Žádná hlasování jednotlivých zástupců na aktivu. Ať svaz na základě konzultací s jednotlivými kluby vynese verdikt o systému soutěže a ten bude definitivním rozhodnutím, který budou muset kluby respektovat. Mnozí oponují, že tento způsob se rovná hokejové diktatuře ze strany svazu. Nikoliv. Jen by svaz plnil to, co má - řídil soutěž.
Tento princip volby herního systému je podmíněn tím, aby na svazu fungovali a pracovali schopní lidé, kteří do problematiky vidí. Návrh přednesený na aktivu druholigových klubů je příslibem, že by tomu tak mohlo být. Ale jak jsem zdůraznil, vše vychází z komunikace s týmy. Oddíly druhé ligy by předaly svazu své poznatky a ten by je zapracoval do herního systému.
Osobně si myslím, že by v tomto případě došlo k nastavení navrhovaného systému 4 skupin, i když ideální by bylo členění po sudých počtech účastníků (viz návrh v úvodním mém článku o problematice). Navíc by se v tomto ohledu dalo flexibilněji reagovat na geografické změny v seznamu účastníků.
Slíbil jsem, že v závěru vysvětlím svůj ostrý postoj proti ČSLH v prvním článku. Nelíbí se mi hlavně postoj ČSLH v řízení druholigových soutěží. Všichni si uvědomujeme, že finanční krize ovlivňuje chod hokejových klubů. V druhé lize jsou problémy nejpatrnější - kluby hrají na hranici amatérských podmínek, přesto musí cestovat mnohdy stovky kilometrů. Trend těch bohatších klubů je zároveň hrát co nejvíc zápasů. Do systému druhé ligy je potřeba zasáhnout. To ví každý. Proto je na čase, aby sám svaz převzal řízení soutěže do vlastních rukou včetně rozhodného určení herního systému. Aktivy zástupců klubů v tomto směru evidentně selhávají. Svaz by měl mít tendenci koukat při volbě systému výhledově dopředu v řádu několika let. Nechci ubírat zástupcům jednotlivých klubů snahu, ale nevěřím, že většina z nich hledí do vzdálenější budoucnosti. Zajímají se pouze a jen o aktuálně řešenou sezónu, co bude dál se uvidí zase za rok.
A to je špatně. Do systému druhé ligy je potřeba vložit řád a přehled. Tohle by měl mít pod palcem svaz. A doufám, že konečně také začne jednat. Jsem pro variantu předložit klubům definitivní návrh, ideálně ten, který jsem přednesl v minulém článku. Je to pro dobro klubů. Ty chudší nebudou muset daleko cestovat, bude pro ně snazší finančně soutěž zvládnout. Liga neuvadne na atraktivitě, naopak častější derby mohou spíše pomoci. A co ty bohatší oddíly? Přece nemůže někomu vadit, že ušetří. Zápasů bude zase hodně, vzhledem k tomu, že derby jsou sledovanější, tak vzroste mírně i návštěvnost. A přece když už něco ušetřím, tak to můžu věnovat sportovnímu rozvoji klubu.
Nebo na mládež, kde peněz (stejně jako v celém českém hokeji) není nikdy dostatek.