Odcházím o polední přestávce na oběd a se mnou většina kolegů ze zaměstnání. V naší softwarové společnosti stravovací prostory nemáme a tak část chodí do blízké restaurace a zbývající část do jídelny jedné větší firmy sídlící opodál. Často si hned za dveřmi do budovy vzpomenu na sebe na střední škole. Jen co zazvonilo na velkou přestávku, už jsem s dalšími spolužáky pelášil nikolivěk na svačinu, nýbrž na cigaretu. A se mnou další přibližně stovka studentů.
Jak já si tehdy naivně myslel, že to na mě potom nikdo nepozná. Za tu chvilku přece smradem z cigaret nenačichnu. Omyl. Ano, smrděl jsem, musel to cítit každý, koho jsem ihned poté na chodbě minul. A museli to cítit spolužáci nekuřáci ve třídě, vedle kterých jsem seděl a kteří z nově příchozího pachu příliš radosti neměli. "Fuj ty smrdíš!" "Co kecáš..," odpovídal jsem a víc jsem nad tím nepřemýšlel, dyť to přece není můj problém.
Před pěti lety jsem zahodil poslední cigaretu. Po osmi letech kouření jsem se odvykl a stal se ze mě uvolněnější člověk. A na druhou stranu postupem času odpůrce kouření. Však to znáte, odvyklý kuřák je to nejhorší, co může kuřáka potkat. Jo, poznávám se v tom. Nesnáším cigaretový dým na veřejnosti. Potkám člověka, který si přede mnou ve frontě zapálí cigaretu, a přestávám být v pohodě. Roste ve mě nevraživost, zloba, odpor. Naštěstí se ve světě a snad i u nás začíná potírat veřejné kouření. Ano, my, co nekouříme, jsme ti, co jsou omezováni. Není to tak, že zákaz kouření omezuje kuřáky. Ne, jen chrání nás, chrání nám místečka, kde nehrozí inhalace zdraví škodlivého a zapáchajícího cigaretového dýmu. A díky za ně, i když často díky bezohlednosti kuřáků ztrácí tyhle místa půvab.
Z ulic mizí telefonní budky, přestávají plnit svůj prvotní účel. Mobilní telefonování ovládá tuto dobu. Neničme a neodstraňujme ale tyto budky, nechme je tam, jen je upravme pro potřeby kuřáků a pokud mají potřebu si na veřejnosti zapálit, mohou využít prostor telefonních budek. A zakažme ze zákona jakékoliv kouření na veřejném prostranství.
Kuřáci se často ohání argumentem, že je cigareta uklidňuje. Ano, ale je potřeba dodat, že je uklidňuje díky tomu, že cigaretou zaženou svou potřebu doplnit nikotinovou dávku. Pokud by nekouřili, nepotřebují se uklidňovat, nepotřebují nikotin. V den mé praktické maturitní zkoušky jsem se probudil překvapivě klidný, uvolněný a bez stresu. To trvalo až do chvíle, než jsem si v parku zapálil jednu cigaretu "na uklidnění". Opak byl zcela opačný. Znervózněl jsem, znejistěl. Toť snad jeden příklad za všechny. Cigarety mi víc vzaly než daly, pokud by si každý kuřák spočítal, kolik utratil za krabičky či kusovky, asi se mu hodně protočí panenky. Ale žehrat na drahotu této doby budeme nejspíš i nadále.
Jedno je však potřeba si uvědomit a to motto jedné dávné protikuřácké kampaně...
Vždyť přece normální je nekouřit.
