Všichni jsou si rovni, avšak někteří jsou si rovnější. Český svaz ledního hokeje zamítl ve čtvrtek 22. května 2009 baráž, kterou navrhovali zástupci prvoligových klubů. O co jde? Pro sezónu 2009/2010 chtěly prvoligové celky upravit systém bojů o záchranu. Oproti minulým letům by neexistoval přímý sestup dvou nejhorších týmů ligy, naopak pouze poslední tým soutěže by se ještě v dodatečné prolínací soutěži utkal s nejlepším týmem 2. ligy. Tato varianta ale byla ze strany Českého svazu ledního hokeje razantně smetena ze stolu. Nic však již stejné organizaci nevadí, že totožný způsob "postupu" a "sestupu" mezi hokejovými ligami funguje na úrovní extraligy a 1. ligy. Důvod je jasný, nejvyšší českou hokejovou soutěž spravuje Asociace profesionálních klubů (APK), s nadsázkou řečeno diktátor českého hokeje.
APK je organizace, ve které mají zastoupení všechny extraligové celky. Ty pak rozhodují o tom, jak se bude soutěž hrát a jaký bude systém bojů o záchranu v soutěži. Samozřejmě nikdo pod sebou větev řezat nebude. Již před několika lety dokonce APK prohlašovala, že uvažuje o úplném uzavření soutěže. To se sice (a nutno dodat naštěstí) neuskutečnilo, ale i nadále diktuje sdružení extraligových mužstev českému hokeji, jak má vypadat boj o extraligu. A to bez ohledu na skutečnost, že se tento fakt dotýká i prvoligových klubů majících ambice postoupit. A tak je Česká republika v rámci hokejového smýšlení rozdělena na dvě skupiny. Tu "extraligovou", které systém vyhovuje a zhůry pohlíží na celky z nižších soutěží jako na méněcenné členy českého hokejového uskupení, a na tu zbývající, řekněmě "pralesní" část, kde se spílá nespravedlivému systému bojů o postup do nejvyšší české soutěže. A kde se také spílá samotné asociaci.
Podobný systém si chtěla letos zavést pro boj o záchranu i parta prvoligových celků, která se cítí právem ukřivděna. Na jednu stranu je totiž postup z první ligy do extraligy opravdu značně stížen (o důvodech později v článku), na druhou stranu pak poslední celky musí bez možnosti reparátu (tak jak je to v extralize) hrát následující rok v nižší soutěži. Jenže návrh byl ze strany svazu zamítnut. Ano, souhlasím s tím, že systém přímých postupů a sestupů je opravdu nejsportovnější a nejspravedlivější variantou, jak zachovat sport sportem a ne jen velkým byznysem. A zde platí, že finančně nejsilnější APK diktuje podmínky zbytku hokejové republiky.
Je to vyústění logického stavu hokejového sportu. Pokud o něčem budou rozhodovat pouze jednající, kteří mají stejné cíle a představy, zvolí si konečné řešení tak, aby jim vyhovovalo co nejvíce. Nad rozhodováním prvoligových klubů dohlíží jako poslední instance svaz, který tentokrát dohodu šestnácti zástupců neposvětil. Nad rozhodováním APK nedohlíží nikdo a zde je nejspíše ona chyba. V minulém ročníku druhé ligy hokejové ligy se pro změnu rozdělila soutěž na dvě skupiny - Čechy měly ve své části 20 týmů, Morava pak v té své jen 16. A když se rozhodovalo o systému soutěže, nadpoloviční většina rozhodla ve svůj prospěch. O dvě postupová místa měla možnost bojovat dvě mužstva ze skupiny Čechy a pouze jedno z Moravy. A nyní se po skončení celé soutěže nabízí otázka, zda-li by i druhý moravský celek vybojoval postup, pokud by mu tato možnost byla povolena. Ten jediný účastník kvalifikační skupiny z Moravy totiž nechal oba zástupce z Čech za sebou.
Česká republika pomalu ztrácí hokejovou úroveň. Mládežnické reprezentační výběry jen stěží konkurují světové špičce, kterou ještě před několika lety strkali naši mladí hráči do kapsy. Fanoušci už několik sezón křičí na poplach, změny jsou však v nedohlednu. Českému hokeji vládne APK, každoroční chaos a nepořádek.
PROČ NEHRÁT BARÁŽE?
1) Baráž potlačuje principy soutěže a sportu. I když vyhrajete ligu trvající několik měsíců, pak nevydařené dva týdny vás připraví o rok práce a nemalé peníze.
2) Celek vstupující do baráže z nižší soutěže má podstatně méně sil než jeho soupeř. Po absolvování náročné soutěže většinou přichází na řadu ještě náročnější play-off, kde týmy často hrají ob den zápas. A po měsíci náročného snažení se vítězi postaví výběr, který klidně i několik měsíců nemá o co hrát, je jasně poslední v soutěži a hlavně - má více fyzických sil než celek strhaný z náročných bojů v play-off. Spravedlivost v tomto kroku nehledejte, žádná totiž není. A tvrzení "Pokud neporazí poslední celek, nemají ve vyšší soutěži co dělat" je jen alibistická obhajoba nesmyslnosti baráže.
3) Baráž ještě více natahuje ročník. Druholigoví vítězové ze sezóny 2008/09 končili své mistrovské boje v samotném závěru dubna - ve chvíli, kdy jiné týmy již začínají letní přípravu na nový ročník. A ona chybějící fyzická kondice pak na ledě hraje svou významnou roli.
Rád uvítám vaše komentáře a další postřehy k tématu. Pokud se zajímáte o hokej, tak zkuste připojit váš názor, budu za něj jen rád a třeba i já změním pohled na věc.
