Český titul? From Zero to Hero!

Jak tenká jen může být hranice mezi úspěchem a neúspěchem? Češi se v Německu dočkali nejfantastičtějšího světového titulu své historie. Vybojovali zlaté medaile, ve které nikdo nevěřil. Jak málo chybělo a Staroměstské náměstí by 23. května 2010 zelo prázdnotou a o ruzyňském letišti byste o den později jen stěží slyšeli. Stačilo, aby Harju chvíli před koncem 3. třetiny semifinálového utkání jen posunul kotouč do středního pásma a nesnažil se bekhendem pečetit švédskou výhru. Stačilo, aby ruský gól na konci 1. třetiny padl o půl vteřiny dříve. Aby, aby a aby...

Jacques Boissinot, ČTK/AP

Jenže Vladimír Růžička postavil tým, o jehož síle nemohl sám nic tušit. Tým českých hokejistů připomínal Blanické rytíře. Bojovníky, kteří přijdou českému hokeji na pomoc ve chvíli, kdy to potřebuje. Po prohře s Norskem zaplavily stránky novin slova o krizi hokeje. Český tým se dostal do pozice "Zero", na nulu. Do pozice celku, který nemá šanci v Německu něco dokázat. A který musí porazit silné Švédy, aby nezostudil hokejový národ svou účastí ve skupině o záchranu.
Do české země pak mířily obrázky, které poprvé naznačily sílu týmu. Švédové na Růžičkův výběr nestačili. Češi po celé utkání byli jasně lepší a po zásluze přehráli Tre Kronor 2:1. Což o to, že jen o gól. Výkon naznačoval potenciál. Již před mistrovstvím světa tvrdil kouč Růžička, že na turnaji musíme vítězit i se třemi vstřelenými góly. Sám jsem se této hlášce usmál. Ale slova Vladimíra Růžičky se do puntíku naplnila.
Další zápas se Švýcary vrátil český tým zase na zem. Do té doby fantasticky hrající celek Švýcarů si poradil i s našimi hokejisty a ti se opět ocitli na hranici vyřazení. Získat čtyři body ze zápasů s Lotyši a s Kanadou? Mnoho lidí nevěřilo. Oba zápasy navíc dělilo jen pár hodin. Čeští rytíři ale znovu ukázali svou sílu. Po výhře nad Lotyšskem porazili i Kanadu, které nepomohl ani neregulérní gól chvíli před koncem. "Let´s go!" Tento výkřik vypustil při průchodu mixážní zónou obránce Michal Rozsíval. Zněl bojovně, hrdě, vyzařovala z něj síla a motivace. Možná v tento moment se něco zlomilo...
Další boje prožíval český národ jako jednu neskutečnou pohádku. Mnoho úskalí, zrad, bolesti, radosti, smutku, strachu a nakonec jeden velký pohádkový happy-end. Odveta za Vancouver vyšla, i když se rodila v bolestech. Markův nájezd propad pod rukou Rinneho, ještě se odrazil do tyče a pak hodně nesměle zaplul do branky.
Klíčovým momentem a nejspíš oním pravým zlatým českým gólem byla Rachůnkova trefa ze semifinálového duelu se Švédskem. Mnoho novinářů již opustilo press tribunu a vydalo se do útrob zajistit si nejlepší pozici pro sbírání pozápasových rozhovorů. I kolega... "Přijdu dolů a najednou slyším ohlušující řev. Říkám si, že je to 3:1 a hotovo. Pak ale vyběhli lidi z haly a křičeli, že je vyrovnáno," říkal poté, co vyklusal zpět nahoru.
Kolik to bylo centimetrů? Harju napálil bekhendem kotouč a ten pomalu mířil do české branky. Držel jsem ruce v pěst a sledoval, jak to dopadne. Vedle! Je to vedle! A kolik čas? 15 vteřin?! Přitom stačilo, aby Harju poslal kotouč do středního pásma. Švédové jsou mistři v bránění modré čáry, to by již bylo vymalováno. Harju se chtěl stát hrdinou zápasu, takhle ale připravil červený koberec pro Karla Rachůnka. Těch pár vteřin jsem nemyslel na nic, jen jsem tlačil kotouč očima do sítě.
GÓÓÓÓÓL! Stál jsem tam a ruce nad hlavou! Góóóóól! Obrovská radost, neskutečné emoce! Je vyrovnáno!
V ten moment se vše již definitivně zlomilo. Prodloužení český tým odehrál skvěle a zápas dotáhl do vítězných nájezdů. A Vokoun opět zářil. Jestliže 15 vteřin před koncem třetí třetiny rozdával kouč Gustafsson na švédské střídačce úsměvy, patnáct minut poté jej omýval pot. Podceňovaní Češi jdou dál. A znovu nás pojímala hrůza. Zase ten strach. Rusko! Malkin, Ovečkin, Fjodorov, Afinogenov, Gončar, Sjomin, Kovalčuk... A na druhé straně Němec, Kvapil, Koukal, Růžička, Vampola, Hubáček... Buď nás rozmetaj, a nebo je ubijem!
Ubili. A zase to štěstí. První akce, první nahrávka před branku a... Dyť v té brance nikdo není?! Góóóól! Klepiš trestal ruskou chybu hned po 20 vteřinách utkání. To je úvod! Ale co dál? Asi ruská smršť. Rusové opravdu skórují, ale jen těsně po siréně. No jen aby nás nesemleli v dalších třetinách. Jenže Češi na ledě dřeli. Marek po hlavě skáče na hrazení a holí ve skoku vyráží kotouč do středního pásma. O chvíli později Koukal, pak Němec. Jezdili po zadku, hryzali led. A co za to? Góóóóól! Rusové se srážejí, zase to štěstí? Nebo ruská chyba? Jak symbolické, dvě obrovské hvězdy sborné se v útočném pásmu srazili a Češi z brejku dávají další gól.
Ruská výrobní linka na vítězství se začíná zadírat. Velká česká pohádka se blíží k zázračnému a opojnému konci. Davy ruských fanoušků nevěří svým očím, ruští novináři kroutí hlavou. 35 vteřin před koncem se třepe kotouč za Vokounem v síti. Jenže pozdě výhru honiti. Posledním, kdo má kotouč na holi, je symbolicky Němec. Obránce, který zažil tragickou sezónu ve Varech, na soupisku byl dopsán až během turnaje. Jenže ve finále strávil z českých hráčů na ledě nejvíce času. A odvedl kus práce. Teď, pět vteřin před sirénou, vyhazuje. Rusové se chytají za hlavu, Češi také. Nemohou tomu uvěřit! Jsme mistři světa! Nejpřekvapivější titul vylovili čeští hokejisté z Rýna v nádherné Lanxess Aréně.

Po hymně se k nám otáčí novináři z Ruska. V očích žádný vztek, prohra, zklamání, ale úcta. Tisknou nám ruce s obligátním, ale na prvním pohled naprosto upřímným "Congratulations!". O pár minut přibíhá s gratulací další žurnalista, tentokrát z Maďarska. Ten samý, co mě o druhé přestávce prosil, abych mu do mobilu správně vepsal pokřik "Kdo neskáče není Čech!" Gratulace se množí. "To je tým!" kříčí při průchodu kolem novinářů Červenka, zatímco Petr Vampola prochází a notuje si pro sebe: "To je neuvěřitelný. To je neuvěřitelný." A má skoro pravdu. Od nuly až k hrdinům. From Zero to Hero!