Pomáhat a škodit (filosofická skazka)

"Pomáhat i škodit je třeba dle míry; překročí-li jak pomáhající tak škodící hranice své nebo hranice dané mezilidským konsensem, dopouští se hybris, zpupnosti, a bude nevyhnutelně sám sebou nebo okolnostmi ku vlastnímu prospěchu potrestán,“ filosof nesměle vzhlédl od papyru. Císař mu pokynul, aby pokračoval.

“Mír i válka, řídí-li se pravidlem přiměřenosti, přinášejí ovoce všem zúčastněným, ačkoli ne každý zúčastněný z něj pojí, neboť mír vynáší na světlo polovinu pravdy a válka tu druhou. Mír se neobejde bez soucitu, válka bez ubližování.

Biblická kniha Kazatel patří k těm několika málo biblickým textům, jež vedou k pravdivému poznání; je však třeba jej dodatečně okořenit notnou dávkou radosti. Pomáhat a škodit bez radosti, mechanicky, odlidštěně, znamená stát se přírodní silou. Pomáhat a škodit s radostí znamená státi se bohem."

Mudrc se poklonil na znamení, že svůj výklad ukončil. Císař poněkud zklamaně pokrčil rameny a otázal se: "Toť vše?"

"A-ano, pane," zakoktal mudrc. Kus papyru s právě přečtenou promluvou vlhl v jeho dlani ledovým potem.

"Mýlíš se," pravil císař. "Mír je pouhou nepřítomností války tak jako je tma nepřítomností světla."

Filosof sklonil hlavu. Pak zprostřed svitku vytáhl dýku a dříve, než dokázaly stráže zareagovat, ji vrhl po císaři. Z imperátorova krku se vyvalila krev a síň zaplnil smrtelný chropot. Všichni přítomní na okamžik strnuli, jen mudrc přistoupil k jedné z loučí a nakrmil svým svitkem plameny. Poté poklekl, odhalil se a nabídl svou obnaženou hruď mečům rozzuřených gardistů.

"Filosofové," pomyslel si v té chvíli císař. "Ach ti filosofové."

Vřava, jež v místnosti nastala, pohltila tichý a dojemný dvojhlas posledních výdechů obou mužů.