Ostatek (povídka)

Tato povídka byla napsána v roce 1998 a publikována v Draconian Times (tiskovina brněnského Draconu). Chvíli jsem váhal, zda ji nezmodernizovat, ale rozhodl jsem se nechat ji tak, jak byla napsána. Rejpalům: Tato povídka nemá žádné literární ambice, byla napsána jen pro zábavu; současně podotýkám, že povídka rozhodně neprezentuje mé skutečné christologické názory. ;-)

Car-bomba

OSTATEK

Zděsili se a byli plni strachu, poněvadž se domnívali, že vidí ducha. Řekl jim: "Proč jste tak zmateni a proč vám takové věci přicházejí na mysl? Podívejte se na mé ruce a nohy: vždyť jsem to já. Dotkněte se mne a přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti, jako to vidíte na mně."
To řekl a ukázal jim ruce a nohy. (Luk. 24, 37-40)

Limuzína tiše projížděla ulicemi popůlnoční Prahy.

"Řeknete mi už konečně o co jde, profesore?" otázal se, jako už po několikáté, premiér.

"Brzy. Jsme na místě."

Auto zastavilo před nově zbudovaným Ústavem experimentální fyziky.

Vystoupili a vešli do futuristicky vyhlížející budovy. Stavby, kterou bude stát splácet ještě nejméně deset let, připomněl si s nevolí premiér a v duchu proklel předchozí vládu. Záhadným výrokům profesora Löwensteina příliš nevěřil.

"Jak jsem již naznačil," přerušil jeho myšlenky profesor, "máme v rukou zdroj energie, který předčí vaše nejsmělejší představy."

"Zatím slyším jen velká slova," opáčil předseda vlády prošedivělému profesorovi, ale rychle odvrátil hlavu od pronikavého pohledu jeho černých očí.

"Víte, musím vás na to připravit. Bude vám to připadat příliš neuvěřitelné."

"K věci, profesore!"

"Nevada, 2001," zašeptal Löwenstein.

Premiér ztuhl. Lidstvo ještě dlouho nezapomene na neblahý ohňostroj, kterým ve Spojených státech uvítali před třemi lety nové tisíciletí. Téměř celé území státu Nevada se změnilo v dýmající kráter a stále více lidí od té doby umíralo kvůli hrozivě narůstajícím klimatickým změnám, zemětřesením a sopečné činnosti.

"To snad ani nemyslíte vážně?" vyprskl. "Pracujete na takových věcech bez vědomí vlády?"

"Ještě jsme vlastně nezačali, pane premiére. Proto vás sem vedu. Víte, energie, která zničila Nevadu, mohla lidstvu sloužit staletí, možná tisíciletí… Škoda. Ale teď jsme chytřejší. Máme týž zdroj a tušíme, jak jej využít."

"Tušíte?"

"Rozhodně víme, jak zabránit katastrofě. Je ovšem jasné, že se o projektu nesmí dozvědět veřejnost."

"Nejsem fyzik, ale pokuste se mi to vysvětlit," zamumlal premiér.

"Víte, my židé jsme vždy věděli, že muž, zvaný Ježíš Kristus, nebyl pravý mesiáš…"

"Co to s tím má společného?"

"Uvidíte. Zároveň jsme ale nikdy nepochybovali o ohromné moci, již v sobě soustředil. Zvláště po iniciační zkoušce na kříži. Byl to mág. Veliký mág…"

"Nezbláznil jste se?"

"Nikoli. Kristus zemřel, ale ne na kříži. Později. Skutečně ho zabili židé, jak stále tvrdí někteří fanatičtí křestané. Po ukřižování se změnil. Jeho moc jej postupně ovládla. Chtěl přetvořit svět, zrušit smrt, zničit zlo – zní to hezky, že? Znamenalo by to totální zkázu…"

Nebýt hypnotizujících profesorových očí, dávno by premiér ztratil trpělivost, ale…

"Zkrátím to. Stovky židovských zasvěcenců zahynuly, ale nakonec Kristus padl. Jeho moc však nezmizela. Zůstala zakonzervována v jeho mrtvém těle. To bylo rozsekáno na kusy, které byly celá staletí pečlivě ukryty před nepovolanými. Jeden z nich explodoval v Nevadě. A jeden z nich máme zde. Byl nalezen v základech Staronové synagogy."

Pomalu došli ke dveřím laboratoře.

"Je za těmito dveřmi."

"Divím se, že jste jej neprodal Izraeli, Löwensteine," uchechtl se premiér, i když se mu nepříjemně stahovalo hrdlo.

"Jsem český Žid, pane předsedo."

"Myslím, že vám nevěřím," prohlásil premiér. "Ale ukažte mi to."

"Ukážu. Jen vás musím varovat. Existuje jen jediný způsob, jakým může dojít ke katastrofě planetárnéch rozměrů. Nesmíte tu věc, ten… ostatek… oslovit. Pokud byste to udělal, uvolnila by se naráz veškerá energie a Česká republika by se stala minulostí. A kdo ví, zda by to přežilo lidstvo, už tak dost ohrožené první explozí."

"Dobře, dobře. Myslím, že s tím nebudu mluvit," pousmál se premiér.

Profesor Löwenstein provedl hlasovou a daktyloskopickou identifikaci a dveře se otevřely. Vstoupili dovnitř. Profesor, podobně jako předtím dveře, otevřel masivní trezor. Premiér nahlédl dovnitř a vytřeštil oči.

"Kristova noho!" vydechl překvapeně do ticha.

O této povídce můžete diskutovat jak přímo pod ní,

tak i anonymně, ale jen slušně, ZDE.