zajímavá úvaha...  A myslím, že i docela křesťanská...

Bůh sice vládce a stvořitel, ale také přítel a Otec... Bůh spravedlivý, ale i milující...Člověk svobodný, ale i omylný a  hřešící... Kristus vysvoboditel... 

To jediné bych vytknul.. Kristus pouze neukázal cestu. On je ze své podstaty spolustvořitelem  ale je i vykupitelem... On zaplatil onu cenu, která byla nutná, aby se člověk mohl vrátit do ráje... Byť až poté, co si prošlápne svou cestu, na kterou se vydal zakladatel jeho rodu... 

Kristus a jeho výkupné je podstatou křesťanství, alfa i omega všeho... Kristus Bůh a Kristus člověk... Kristus od věků a Kristus na věky... 

Kristus vítězný...

Tož jasně, ukázal cestu, tj. sebe. Ale já se snažím, z dobrých důvodů, více zdůrazňovat Ježíšovu víru oproti víře v Ježíše. Ne snad, že bych oproti druhému měl nějakých námitek, ale vidím zde jistou nerovnováhu v důrazu a snažím se ji, řekněme, určitým způsobem vykompenzovat. Třeba na toto téma napíšu samostatnou úvahu.

Velmi mě to zaujalo. Takový výklad knihy Genesis jsem ještě nečetl. A ten příběh promlouvá do dějin stále. Možná právě tím vyhnáním z ráje člověk zakusil svobodu. Která je často spojená s bolestí, námahou a nutností být za sebe odpovědný. Návrat do ráje je možný, ale je to cesta plná odříkání, růstu a umírání nebo zkratkou přes ucinky drog. Návrat do ráje je možný, ale ne pokušením celých dějin lidstva nalézt jej vně sebe sama. Ráj se nalézá někde uvnitř nás. Ráj na zemi nevytvoří žádný komunismus ani kapitalismus, naopak tyto režimy jsou utěkem před svobodou a dospělostí. A kolik lidí touží nechat si navléknout obojek a nechat se vést, aby unikli vlastní bolestné zodpovědnosti za svůj život. Pro mě je doživotní výzvou pohled do očí Boha: právě Ty jsi nejcennější, co je v celém vesmíru. Právě Ty určuješ osud nejen sebe sama, ale celého lidstva.

Díky, ale upřímně řečeno ta vypjatě individualistická hlediska nesdílím. Jsou stejně jednostranná, jako extrémní kolektivismus. Člověk může být člověkem jen ve společenství. Vypjatý individualismus ideologie pozitivního myšlení a motivačních příruček, který ústí ve výroky typu "Je to všechno jen v tvé hlavě!" apod. dávají člověku falešný pocit omnipotence a to je stejně nebezpečné jako stádní myšlení. Možná jste to tale až takto vypjatě nemyslel a mně to tam jen zaznívalo, protoe jsem na tuto problematiku citlivý.

Čtivé a zpočátku i logické. Nezapomeňte ale, že Ježíš také zemřel jako dítě, tedy postoupil svůj životní prostor jiným a zanechal po sobě jen příběh, který je vlastně odstrašující. Zda je to dobře, nebo ne, bych zde pominul.

Já si nejsem úplně jist, zda vám rozumím. Prosím, zkuste to znovu. Co přesně myslíte tím "zemřel jako dítě" a postoupením životního prostoru?

Výborná úvaha. 

Děkuji.

Pocetl jsem si. Diky.

Také děkuji.