důsledné ne, ale stejně hezké

mně se právě ten svět, jak byl důvěrně podán, moc líbil, ale když se ten chlapec pak vydá na tu cestu, už haddon není zas tak důsledný. na začátku kluk říká, že se nikdy nesměje (a je to moc hezký kousek, jak se podivuje, čím to asi tak může být, že se něco lidem zdá vtipné), pak se ale tuším v londýnském metru přece jenom jednou zasměje.

to je detail, pravda. už jsem to četla dávno, pamatuji si však druhou část jako "slabší" než tu krásnou první.

stejně díky za tu recenzi!