Rovnou, jo tady rovnou,... to ti říkám rovnou.... .

Když se věci neříkají rovnou, tak jak jsou, mohou vznikat různé negativní emoce, domněnky, časové i ekonomické ztráty, často se můžeme motat v bludném kruhu, přidělávat si práci, či se vystavit riziku postihu.

Před několika dny jsem dostal z mailové adresy <[e-mail]> žádost, zda bych se nezúčastnil vyplněním dotazníku průzkumu „Kam kráčíš, Česká republiko aneb ČR za 25 let“. Pod žádostí je uvedeno jméno, které má iniciály M.S. Nevím, zda si mohu dovolit celé jméno uvést a tak píši jen začáteční písmena jména a příjmení této dámy. V textu oslovení je uvedeno toto:

Nechceme se však jen ohlížet za minulostí a také nechceme slavit sami. Proto jsme se rozhodli, že oslovíme VÁS – přední české odborníky, zástupce firem i veřejné správy, ale také zástupce mladé generace – a zeptáme se spolu s Vámi „Kam kráčíš, Česká republiko?".

Jméno pisatelky tohoto mailu mne na vzdor textu mailu naopak donutilo ohlédnout se do minulosti. Z osobního setkání s touto dámou právě před 25 lety mám v sobě jistou hořkost. Možná i neobjektivně, ale znáte to. Bylo to asi v roce 1991, v začátcích novodobé podnikatelské éry. Do naší, na dnešní poměry improvizované kanceláře, přišla pohledná dáma. Sdělila nám, že přichází ze zahraničí, že si chce koupit nějaký dům v Praze, nejlépe činžovní. V době prvních restitucí byla nabídka omezená, ale přesto jsme několik dní projížděli Prahou a prohlíželi nabízené nemovitosti. Pohledná dáma mně kladla odborně dotěrné otázky z oblasti práva, daní, oceňování apod. Vypadalo to tak, že jeví opravdový zájem a že uděláme tzv. velký kšeft. Velý obchod jsme neudělali. Byl to buřt na provázku. Dáma se odmlčela. Slovy Michala Tučného - prostě tě pic a nehledej mě víc. Neodmlčela se ale veřejnosti a to jako jako „cz.ey.com“. Tedy tehdy ještě ne „com“. Posléze začaly v odborném tisku vycházet statě o tom, jak v této pionýrské době nakupovat nemovitosti, jak to na trhu chodí po právní stránce, po stránce daní atd. Podpis M.S. z E.Y. Trochu mně vše zhořklo. Mám rád, když se věci řeknou rovnou. Dlouhodobě to pěstuje dobré vztahy a důvěru. Myslím, že bych s informacemi a vědomostmi, které jsem v té době měl, nezacházel jinak než tak, že bych se o ně podělil. Připadal jsem si oklamán a řekl si, že jsem asi hodně naivní a nezkušený, neboť to tak ve velkém světě asi chodí. Prostě zelenáč. A nemýlil jsem se.

Za pár měsíců na to, navštívili naši kancelář dva muži v oblecích s žádostí o cenovou konzultaci při rozhodnutí o koupi, tuším že hotelu. Že by to byla zase nějaká lest ?

Již trochu vyškolen, jsem vedl diskusi tak, že pánům nezbylo nic jiného než se identifikovat a kápnout božskou. Byli to oceňovatelé jedné A.A. oceňovací nadnárodní firmy a zpracovávali posudek pro jednu banku, financující tento obchod. Protože to neřekli rovnou, tak jsem je ve vší slušnosti vypoklonkoval.

Před několika dny byly v ranních hodinách vysílání ČRo dvě hlavní zprávy. Bude souzen Krejčíř a Česká obchodní inspekce odhalila podvodníka z realitami, který po klientech požadoval exkluzivní smlouvu, zřejmě lstí. Neřekl to klientům rovnou. Hrozí mu vysoká pokuta. Tak se mi hned a znovu vybavily ony historky. Jestli pak by dnes Česká obchodní inspekce nevyhodnotilarovnou, že přístup pohledné dámy a dvou pánů v oblecích lze hodnotit jako nekalou obchodní praktiku ?

Nechci ve věci realitního podvodníka dělat soudce, nemám informace a nejsem ani kompetentní. Možná jsem i neobjektivní, ale znáte to. Ze zprávy v rozhlase, určené veřejnosti, jsem si vzal to, že chce-li realiťák exkluzivitu, hrozí že je to asi podvodník. Neřeklirovnouzda nekalostí je podle nich exkluzivita, či nekale exkluzivitu podvodník lákal. Exkluzivitu v těchto souvislostech chápu jako výhradní poskytnutí služby. To je přece celkem normální. Prodávám-li auto, nemohu ho dát do deseti bazarů. Jedny boty mi takérovnouneopraví ve více opravnách, deset letadel vedle sebe nedoletí do Ameriky rychleji než jedno. A aby smlouvu pro klienta vypracovalo více advokátů, ale jen jeden z nich dostal zaplaceno, si už vůbec neumím představit.

Bylo by lepší, kdyby v rozhlase stručně řeklirovnou, co ten podvodník podvodného udělal. Bylo by to hned jasné a nevyvolávalo by to zbytečné emoce, dezinformace a domněnky. A tak mám pocit, že za 25 let jsme dospěli do stavu, kdy se nenosí říkat věcirovnou. Kdyby se spousta věcí řekla rovnou, mnoha lidem by ubyla zbytečná práce, média by neměla tolik záhadných témat, úřady zabývající se trestáním přestupků by neměly co dělat, ubylo by prostoru s neověřenými a neúplnými zprávami, neměli bychom třeba takové náklady, možná by se asi ale někomu zmenšil reklamní prostor. Vychází tak najevo, že si možná v příštích dvacetipěti letech budeme stále namlouvat a neříkatrovnou.Že z tygra uděláme domácí milou kočičku, že byrokracie je ve prospěch občana a neprospěšná těm, kteří ji vytvářejí. Že peníze jsou zbytečné a banky už budou prostému lidu jen přidělovat zboží a služby nebo že svoboda, nezávislost a demokracie spočívá v tom, že budeme řízeni osvíceným „Centrem“, které chce pro nás jen to dobré. Možná by bylo pro budoucno lepší, kdyby někteří z nás a z „Centra“, řeklirovnou, o co jim jde. Mohla by se nám, zelenáčům, ta příští pětadvacítka dříve projasnit.