Prodej bez provize, s provizí, služby zdarma?

Realitní zprostředkovatelé lákají klienty na různé slogany. Často se v současnosti objevují marketingová lákadla na téma prodej bez provize, bez realitky, tržní odhad zdarma apod. 

Některé slogany jsou podle mého názoru dokonce kontraproduktivní a navozují dojem, že realitní kancelář skutečně poskytuje služby zdarma. Samozřejmě tomu tak není.

Nic není zadarmo!

Ani služby zvané „bez realitky“, ani lákadlo tržní ocenění zdarma, ani bez provize není bez nákladů a odměny, kterou hradí klient. Prostě vždy za něco zaplatíte. Je to prostě na světě tak.  Služby realitní kanceláře jsou určeny pro ty, kteří nemají čas nebo odbornost nebo obojí a nechtějí se zabývat  prodejem či nákupem nemovitosti v celé své škále k tomu nutných aktivit. Jsou to služby jako každé jiné a  ty něco stojí. Jsem toho názoru, že provize by vždy měla být čitelná, předem jasná a obě strany, tedy kupující i prodávající, by měli vědět  vůči komu a v jaké výši je provize účtována. Názor, že provize účtovaná vůči kupující straně je tzv. duální vztah a že tím makléř nehájí zájmy prodávajícího a naopak  hájí zájmy kupujícího, je podle mne názor lichý.

Realitní zprostředkovatel není advokát, který musí hájit zájmy strany, kterou zastupuje, i když je tou stranou třeba evidentní zločinec. Musí tvrdit, že je jeho klient nevinný nebo v právu. Taková je jeho role a za tuto službu mu obžalovaný nebo prostě klient platí. Zprostředkovatel však v této roli není. Hájí zájmy spotřebitele a tím jsou oba. Makléř nemůže tajit některé vady  či vědomě nemluvit pravdu v zájmu hájení jedné či druhé strany. Mám udělat radost prodávajícímu a kupující ať je naštvaný? Tak to přeci nestojí. Ze soudní síně jde vždy někdo spokojený a někdo nespokojený, potrestaný.

V obchodě o to nejde. Od stolu by měli odcházet všichni spokojení. Prodávající, kupující a i zprostředkovatel. Jinak si ve svém zájmu zprostředkovatel nevydělá. Klienti se už k němu nevrátí. Smluvní strany by měly dostat veškeré informace, které jsou pro důvěryhodnost a správnost transakce nutné. Peněžní toky by měly být průhledné. Zprostředkovatel nemá důvod provizi tajit jedné či druhé straně. Prostě za služby se platí. Jeden pohled může být i takový, že to stejně vždy zaplatí ten, kdo dává peníze, tedy kupující. Záleží jen na tom, kde jsou ty provize schované, v kupní ceně nebo jsou mimo ni.

Model, kdy je provize účtována prodávajícímu, obhajovaný zásadou „koho chleba jíš, toho píseň zpívej“ může pak být v souvislostech hájení zájmů odstrašující pro kupujícího. A o to také přece serióznímu zprostředkovateli nejde.

Marketingové nástroje mohou být různé a rozumný člověk si vždy udělá jasno. Není k tomu třeba kdovíjaké vzdělání, odbornost a vysvětlování.

Na to stačí zdravý selský rozum!