Pohádka o jednom zlém a živém snu vypraví o některých absurditách, které vznikají při řešení pandemické krize.
Pohádka o jednom zlém a živém snu
Stalo se nestalo. V jednom království byla jedna malá firma. Podnikala ve svém oboru řadu let. Chvíli byla nahoře, chvíli dole, ale stále žila. Platila své zaměstnance, platila daně, měla vizi se rozvíjet. Potkalo ji však to, co potkalo prakticky celý svět, všechny podnikatele, všechny pracující i nepracující, prostě všechny lidi. Přišel virus. Asi přišel z daleké Číny. Ze země, kterou tou dobou obdivoval celý svět. Kdo chtěl podnikatelsky žít a rozvíjet se, musel být v Číně nebo alespoň s ní obchodovat. Je to obrovský trh, obrovsky levná pracovní síla, prostě vše obrovské. A když nemoc, tak taky obrovská.
Přišel virus
Neznámý virus mnoha lidem, podnikům, prostě velké většině lidí z onoho království zpřetrhal plány. Království se zavřelo. Zastavil se provoz prakticky všeho. Běžné kamenné obchody začaly krachovat, restaurace a hotely přišly nejprve o cestující ze zahraničí a později i o tuzemce. I hospody a restaurace začaly krachovat. Vedle ekonomických krachů však přišly i závažnější starosti. Starosti o zdraví a životy vlastní, svých blízkých, svých zaměstnanců, kamarádů kolegů a prostě všech. V chování lidí se začaly probouzet instinkty pudu sebezáchovy, pudu ochrany svých blízkých. Tato sounáležitost vyvolala obrovskou iniciativu všech bojovat proti viru, chránit se proti viru. Doposud netečný pan král se staral jen o sebe. Ale i on, v pudu sebezáchovy, si asi uvědomil, že musí také udělat něco pro své poddané. Jinak by mohl o ně přijít. Kdo by pak pracoval a platil daně. Tak začal vydávat pokyny, opatření, nařízení a zákony. Sliboval, že všechny lidi, své poddané ochrání. Ti mu zprvu věřili. Snažili se dodržovat vše, co jim kázal. I jeho vyslanci kázali. Kázali však často vodu a pili víno. Některým poddaným se to znelíbilo a začali se chovat po svém. I pan král občas něco porušil a něco popletl. Vytvořil se tak prostor, aby se oslabující virus vzpamatoval a začal znovu řádit ve velkém. Na celé království padla tma. Nemocných i zemřelých přibývalo.
A jak to bylo s tou jednou malou firmou ?
Ta se snažila chovat obezřetně. A nejen ona. Spousta malých a velkých i největších firem si začala řešit ochranu před virem po svém. Přišel i apel zdravotního vyslance i dalších odborníků. Pracujte z domova. To znělo moudře. Kdo tak mohl učinit, začal pracovat z domova. Lidé omezili ve vlastním zájmu řadu aktivit. Firmy samy začaly ověřovat zdraví svých lidí a nemocné posílaly marodit. Jenže marodných, z již nastřádaného množství nakažených, přibývalo. Nemocnice přetékaly pacienty. Pan král začal cítit, že jeho pozice slábne a přitvrdil. Vydával denně nové a nové pokyny a nařízení. Všichni se včas otestujte, zda nejste nakažení. Šíříte virus. Království pro vás testy zakoupilo. Koupili jsme je v zemi, odkud virus asi přišel. Darovat je lidu z královské kapsy ? To přece nemůžeme. Testování si lide zaplať ze svého. A to i přesto, že virus jsme dostali zdarma. Lidé ale byli poslušní. A tak se začalo testovat. I dvakrát týdně to bylo nutné. Lidé museli znovu opouštět svou práci z domova a několikrát týdně se vraceli do sídla svého zaměstnavatele. Testovat se musí. Testy vycházely příznivě. Objevených infikovaných nebylo mnoho. A tak se lidé při návratech domů družili a radovali, že je vše na správné cestě. Jenže vyšlo najevo, že testy tak úplně správně netestují. A tak, ze samé té radosti, se vzájemně virem nakazili úplně všichni. A tak zkrachovala i ta malá firma. Nikdo nedostal nic, tedy kromě viru. Ani mzdu a ani náhradu mzdy. A to je konec pohádky.
Takový konec pohádky ale není dobrý.
Existuje vysvětlení. Byl to jen zlý, živý sen. Ti, kteří se z toho snu probudili, si ho však budou pamatovat velmi dlouho. Budou dělat vše proto, aby v budoucnosti skutečně znovu nenastal.
