Stav ohrožení nebo test sirén?

Když začaly houkat sirény, blesklo mi hlavou jediné. Je dnes středa? Bylo úterý. První úterý v měsíci. Nebo jsem si to aspoň myslel. Jde tedy o test nebo je to skutečný poplach? Chvíli jsem o tom přemýšlel. Pak jsem šel k oknu a podíval se ven. Nezdálo se, že by se na ulici něco zvláštního dělo. Život plynul svým každodenním tempem. Lidé ty sirény normálně ignorovali.

Čekal jsme na konec toho trochu děsivého zvuku. Ten ale nepřicházel. Už jsem na nic nečekal. Sbalil jsem svůj notebook, bez kterého jinak neudělám ani krok, a vyšel jsem před náš dům.

Stál jsem tam úplně sám. Bylo mi to trochu divné, ale víc jsem se soustředil na to, co bych měl udělat dál. Vždyť já vlastně ani nevím, jak se v případě takové evakuace zachovat. Kam bych měl jít? Sedl jsem si na lavičku u domu, zapnul svůj laptop a do vyhledávače zadal: „evakuace v případě ohrožení“.

První odkaz: „Mimořádné události – informace a rady o tom, co dělat v ohrožení...“. Kliknul jsem na něj. Octl jsem se, trochu překvapeně, na stránkách Ministerstva vnitra. Kam teď? Jako první mě zaujal odkaz „Varovný signál“. Mnohé se začalo vyjasňovat. Teď už vím, jaké jsou druhy signálů, otázkou zůstává, jak dlouho si to budu pamatovat. Asi bude stačit jen vědět, že v případě všeobecné výstrahy je tón sirény kolísavý a trvá 140 sekund. Co dělat, když zazní siréna, jsem si přečetl dále.

1. Okamžitě se ukryjte...v nejbližší budově. (Sedím před ní. První chyba.)

2. Zavřete dveře a okna.
(Určitě jsem nenechal dveře dokořán, ale jak na tom byla okna, to jsem si nemohl vybavit. Druhá chyba.)

3. Zapněte rádio nebo televizi. (Že mě tohle nenapadlo. Třetí chyba.)

(1)

Vzhledem k faktu, že to jediné, co jsem si vzal s sebou, mám teď na klíně, mě zaujal nadpis „Evakuační zavazadlo“. (Teď to vypadá na víc chyb...)

Obsahuje zejména:

• Základní trvanlivé potraviny, nejlépe v konzervách, dobře zabalený chléb a hlavně pitnou vodu.
• Předměty denní potřeby, jídelní misku a příbor.
• Osobní doklady, peníze, pojistné smlouvy a cennosti.
• Přenosné rádio s rezervními bateriemi.
• Toaletní a hygienické potřeby.
• Léky, svítilnu.
• Náhradní prádlo, oděv, obuv, pláštěnku, spací pytel nebo přikrývku.
• Kapesní nůž, zápalky, šití a další drobnosti.

(1)

Jediné co splňuji, a to jen částečně, je druhý bod. (Notebook je totiž můj předmět denní potřeby.)

Během toho čtení jsem si ani neuvědomil, kdy sirény přestaly. Jsem tu ale pořád sám. Rozhodně bych si všiml, kdyby kolem mě proudily davy lidí, buď dovnitř, aby se schovali, nebo ven s evakuačními zavazadly. Začínalo mi být jasné, že šlo o pouhý test. Přesto, až přijdu domů, zapnu pro jistotu televizi. Pomalu jsem se vracel do svého bytu.

Byl jsem rád, že nesdílím stejný názor s těmi, kteří říkají, že kdyby opravdu k něčemu vážnému došlo, nějaká evakuace nemá smysl. Raději otevřou tu nejlepší lahev, co doma budou mít, a celou ji vypijí. Kdybych se tím řídil, mohl jsem dnes doma ležet úplně na mol. A to by byl pak trochu jiný stav ohrožení.

Použité zdroje:

(1) http://www.mvcr.cz/udalosti/prirucky/ohrozeni.html