Již zesnulý soused, vdovec, mně říkával.,,Budˇ rád ,že máš tu svou babičku." Odpovídal jsem mu: ,,Jsem, a jsem za to moc rád, že si právě mně taková vybrala".

To je hezké a ať vám to ještě dlouho vydrží.

Díky. Zatím, dá-li pánbíček zdravíčko, snad ano. Jsme spolu ,,krátce", necelých třiapadesát let

To už je úctyhodné. Nám tolik let nebylo dopřáno, ale každý to má vyměřeno jinak. Například můj otec si pobyl na světě jen 55 let a něco, ale byl to zcela nezaměnitelný člověk, jehož originální myšlení a postoje mě provázejí stále.

Pro mně je především úctyhodná má žena, tak jako byla pro Vás ta Vaše Můj otec dožil jedenaosmdesát, a je i dnes pro mě úctyhodným, a tak dál žije i ve mně. Ale to i v jiných, kteří jej znali.

To ano, ale když moje žena už není, často o našem vztahu přemýšlím a stále víc se přikláním k názoru, že i když ona byla mnohem lepší než já, náš vztah jsme tvořili oba. Bude to tak i ve vašem vztahu. Váš otec nejspíš byl úctyhodný, ale tak se dá mluvit jen o lidech pokročilejšího věku. Toho se ten můj nedožil, ale díval se na mnohé věci způsobem, jako nikdo jiný. A ty jeho originální pohledy se mi připomenou vždy, když přemýšlím o různých jevech a událostech.