Tak tak. Karma.

Ovšem v bídě a marasmu tu a tam někdo žije, přečtěte si blogy a komentáře, z nichž slyšet nářek, bědování a kvílení převeliké. Na něco se ty vlastní maléry a neúspěchy svést musí.

Já nepopírám, že někteří lidé u nás žijí v bídě a někteří z nich možná i bez vlastního zavinění (nebo jen s minimálním zaviněním). Proto jsem do textu umístil vsuvku o kupování exekuovaného majetku. Ale ti fakt bědní nemají počítač, aby o tom napsali (abych to trochu odlehčil).

Moc pěkně a výstižně jste to napsal pane Kvapile. Kdyby bylo takových novinářů jako vy víc,to se nám hezky žilo Je třeba nazývat věci pravými jmény,ne pořád stupňovat a vyvolávat hysterii. Vždyť se máme opravdu dobře, sem tam se tady u nás něco semele,ale jsme pořád mimo problémové oblasti Evropy.

Děkuji vám. Samozřejmě je příjemné něco takového o sobě číst. Ale je víc dobrých novinářů, kteří jsou opravdoví a umí svou profesi. Ta je totiž velice těžká. Tady na blogu se mi píše relativně lehce. Píšu sám za sebe a navíc jsem dospěl v životě do stavu, kdy jsem odstranil ze své duše mnoho nánosů, které mi tam zanesly mé předpojatosti, spády, vášně. Je hodně bolestné rozpoznat jejich podstatu. Díky tomu mohu už dnes napsat, že se máme dobře a že mnohé z toho, co se u nás děje špatného, nám nezpůsobil nikdo jiný, než my sami. Je to názor, co se moc nenosí.

Dámo a pánové, nemám ve zvyku se "rochnit" v diskusích, i v těch, kde jsem nějaký komentář napsal. Jen se občas vrátím a podívám se na zpětnou reakci. Než jsem se stačil vrátit, výrazně toho přibylo, ne však diskutérů, ale komentářů a reakcí, a takových milých. Příjemné počteníčko, prostě asi platí, že to co vysíláme do světa, si přitahujeme zpět. Děkuji autorovi a jeho dvorním čtenářům a diskutujícím.

To je velmi milé, co jste napsal. Ale trochu se divím, že se zatím neozval nikdo, kdy by se mi snažil vysvětlit, jak kecám a jsem blbej. Asi jsem málo provokoval. Jinak moc děkuji.

Pane Kvapile, k tomu není co dodat. Zmínil jste vše podstatné, a tak, jak to je. Ale to je u Vás vždy. Díky

Já moc děkuji. Pan Ábelovský třeba zmínil, že v jednotlivostech se pohledy liší, ale celkově, že je to hlas rozumu. Pokud jsem to vážně napsal takto, tak jsem spokojený, přesně to jsem chtěl prezentovat.

Výkřiky o bídě a marasmu jsou spíše úsměvné a nemyslím si ani, že bychom obecně byli nespokojeni a dávali se s obavami do budoucnosti. Dokonce bych řekl, že jsme často lehkomyslní. Podstatou věci je z mého pohledu skutečnost, že si náramně rádi stěžujeme, nedá se to asi nijak objektivně dokázat, ale jenom na obvyklou formální otázku: "jak se máte?", odpoví typický Čech v nejlepším případě : "nic moc", častěji začne hned z výčtem trablů. Příslušníci mnohých národů automaticky odpovídají: "dobře" , a to i v případě, že mají obecně trablů daleko více. Čech, který odpoví mám se skvěle je podezřelý. Je vnímán jako blázen nebo výherce jackpotu ve sportce.

Hodnotíme li životní úroveň, naučili jsme se ji srovnávat s těmi nejlepšími, jako motivace je to dobře, ale občas zapomínáme, že těch s nerovnatelně lepší životní úrovní je sotva tolik, co na prstech obou rukou. A to nemluvím o tom, že ekonomické ukazatele nejsou vždy přímo úměrné té spokojenosti. Na příklad obyvatelé jihovýchodní Asie na mě působí daleko šťastnějším dojmem, přičemž srovnávat s námi se mohou maximálně Jihokorejci a to zdaleka ne ve všem.

Jako vždy, inspirativní článek

To je fakt, že rádi fňukáme. Například moje máti dlouho fňukala, tvrdila, že nepřežije čtyřicítku (dnes jí je 82 a je ráda na světě), ale to jen klamala okolí. Ve skutečnosti byla a stále je velmi silnou ženou.

Měl jsem potřebu tyhle věci nějak shrnout pro sebe i pro druhé - na jedné straně v podstatě ověřitelná a dost pozitivní fakta, na druhé straně ten těžko uchopitelný pocit nespokojenosti (ale ne ta pozitivní nespokojenost - jsem na tom hůř, než bych si přál, proto musím udělat něco, abych na tom byl lépe).

Vidím to podobně, hezky napsáno. Jen podotknu, že každý to vidí ze svého úhlu pohledu (poloprázdná či poloplná sklenice?), někteří jedinci jsou spokojení a šťastní, někteří si až libují v tom ublíženeckém postoji oběti či strachy připodělané ovce. Nic není neměnné. Stačí přijmout sebe sama a život takový, jaký je a řešit jen to, co mohu ovlivnit. A mít se o koho opřít, ať už to je láska partnerky, rodina, pevná víra, přátelé, humor.... Jsme na cestě, hrajeme hru a píšeme příběh našeho času.

Děkuji. Jsem si vědom, že to každý vidí po svém. Vystihl jste to však moc hezky, poeticky, a to oceňuji vždy.

Je mně už přes osmdesát a nemohu pochopit ty neustálé stěžovatele na hodnotu současného života lidí u nás včetně důchodců. I když jsem zažil válku a čtyřicet let budování komunismu, považuji svůj život za šťastný a vyvrcholením je současnost přes všechny její chyby a nedostatky. A tak nemohu jinak než vám poděkovat za vynikající článek. Vystihl skoro přesně moje názory.

Pro mě to zase tak těžké nebylo. Mám matku ve vašem věku a vidí věci podobně jako vy. Možná právě vaše generace může nejlépe srovnávat a když dá vedle sebe okupaci a protektorát, které reprezentovaly její dětství, potom socialismus a nakonec současnost, pak asi není co řešit. Znám spoustu lidí, kteří mají podobné pohledy, jako vy a moje matka. Jenom je tolik nevykřikují do světa, jako to dělají apokalyptici a stoupenci spikleneckých teorií. Také nerozumím tomu, jak někdo může ze své žabí perspektivy mluvit tak suverénně o tom, co zamýšlejí USA, Rusko, Čína, Evropská unie. Jak téměř nechodím do hospod, tak jsem byl jednou s přáteli na večeři a mezi objednávkou jsem se trochu bavil s číšnicí, a ta vyjádřila názor - většina lidí, co tam chodí, pořád nadává na poměry a přitom se vesměs mají jak prasata v erži. To je myslím stručný, jasný a srozumitelný názor pojatý tzv. selským rozumem. Děkuji vám.

Velmi rozumný a skvěle napsaný názor, protože ačkoliv by člověk měl třeba v maličkostech trochu odlišný názor, zjistí že celkové vyznění, smysl - což je to podstatné - a svědčí o jasném "tahu na branku" - mu konvenuje a musí souhlasit - díky za hlas rozumu a moudrého nadhledu!

Moc vám děkuji. Dost mi záleželo na tom, aby se mi tento text povedl. A pokud ho vidíte vy tak, jak jste napsal, vypadá to, že se mi záměr zdařil.