Kdyby záleželo jen na mně, nestal by se prezidentem ani Miloš Zeman ani Jiří Drahoš a vyhlásil bych nové volby. Vzhledem k tomu však, že jeden z nich prezidentem stejně bude, je podle mého důležité, aby to nebyl Miloš Zeman.
Pokud bych měl říct, kdo zvítězil v první ze dvou televizních debat prezidentských kandidátů na TV Prima, musím jednoznačně konstatovat, že Miloš Zeman. A jak by také ne. Vždyť takto pojatá show mu byla jako šitá na míru. Prezidentští kandidáti se měli vyjadřovat k tématům, jejichž řešení není v kompetenci prezidenta této země, ten do nich může jen neorganicky a svévolně zasahovat. A to dělá Miloš Zeman už pět let. Když si Jiří Drahoš vyslechl témata debaty, měl vstát a prohlásit – nebudu se vyjadřovat k problémům, o nichž ve funkci prezidenta nebudu rozhodovat, ale chci předložit vizi výkonu funkce hlavy státu, budu-li zvolen. Podmínkou by bylo, že nějakou vizi má. Avšak to, že přistoupil na hru TV Prima, byla chyba.
Teď musím udělat odbočku. Odpůrci Miloše Zemana se mýlí, když se domnívají, že ho mohou porazit kritikou jeho nectností, přešlapů a faulů. Zeman je vynikající stratég a tudíž ví, že nelze bojovat proti neustávajícím výpadům z různých stran (mnoho psů – zajícova smrt), vztekat se, vyhrožovat represemi, žalovat nactiutrhače… Zvolil tedy opačnou taktiku – máte mě za padoucha, tak jím tedy budu. Zabydlel se v té roli a stále ji zdokonaluje. Je mu jasné, že u svých stoupenců přízeň neztratí, spíš si ji upevní, a ještě získá nějaké nové, kteří jeho počínání považují za odvážné, pevné a zásadové. Navíc doba padouchům nahrává, protože lidé (zdá se, že na celém světě) jaksi touží po silných vládcích. No a síla se celkem dobře demonstruje obhroublostí, vulgaritou, nekorektností (jaká to rajská hudba pro ty, kteří mají plné zuby politické korektnosti, multi-kulti politiky, genderové rovnosti…).
Ale zpátky k pořadu „Česko hledá prezidenta“. Napsal jsem, že Drahoš neměl přistoupit na hru TV Prima. Jaká to ale byla hra? Dlouho jsem si tím lámal hlavu. Napřed se mi zdálo, že je to plytká „normalizační“ estráda. Ale to není ono. A pak mi to došlo. Prima uspořádala místo debaty prezidentských kandidátů „verbální“ wrestlingový zápas. O co v takovém zápase jde? Přece o mytologický boj Dobra se Zlem zosobněný soubojem dokonalého hrdiny s dokonalým padouchem, kdy hrdina nakonec vyhraje. Avšak TV Prima „osadila“ do úlohy hrdiny Jiřího Drahoše, který na ni nebyl absolutně připraven, a tak dělal pouze stafáž dokonalému padouchovi Miloši Zemanovi, který se zhostil své role skvěle. Měl to snadné, neboť v zásadě neměl soupeře.
Aby bylo jasné, o čem teď blábolím, předložím nyní, jak charakterizuje obraz absolutního padoucha wrestlingového zápasu Roland Barthes ve své knize »Mytologie« ve stati »Svět wrestlingu«: „V zásadě je to jakýsi vrtkavý člověk, který uznává pravidla jen tehdy, pokud jsou pro něj užitečná, a porušuje formální kontinuitu póz. Je to člověk nepředvídatelný, a tedy asociální. Schovává se za zákon, když se domnívá, že mu nahrává, ale když se mu to hodí, porušuje jej; někdy popírá formální omezení prostorem ringu, a i nadále zasazuje údery protivníkovi, kterého po právu chrání provazy, jindy zase toto omezení znovu zavádí a dožaduje se ochrany toho, co sám před chviličkou nerespektoval.“ A přesně toto Miloš Zeman v pořadu »Česko hledá prezidenta« předváděl.
Jak už jsem ale uvedl, padouši jsou nyní v kurzu. Jde to tak daleko, že jeho stoupenci přirovnávají Miloše Zemana k britskému premiérovi na začátku II. světové války Winstonu Churchillovi, vyzdvihujíce jeho nectnosti a Jiřího Drahoše k jeho předchůdci Neville Chamberlainovi. Ten první byl alkoholik, náruživý kuřák doutníků, nebral si v jednání servítky, a přesto právě on byl v čele úspěšného odporu Velké Británie proti útoku nacistického Německa a jedním z hlavních strůjců jeho konečné porážky. Naproti tomu uhlazený Neville Chamberlain praktikoval nechvalně známou politiku appeasementu čili ústupků nacistickému Německu, kterou Adolfu Hitlerovi usnadnil rozpoutat agresivní válku proti celé Evropě, potažmo světu. Tato srovnání jsou sice absurdní, Zeman není Churchill, Drahoš není Chamberlain a dnešní situace v Evropě se jen málo podobá té z konce 30. a začátku 40. let 20. století. Nicméně se zmíněné představy celkem úspěšně šíří.
Diskutoval jsem o televizní prezidentské debatě s dcerou a říkali jsme si, že se divíme, co vedlo Jiřího Drahoše k tomu, aby vůbec kandidoval na prezidenta, a když ano, proč šel do této debaty, a když do ní šel, proč přistoupil na hru TV Prima a v argumentaci se snížil na Zemanovu úroveň, který je notabene v podobných eskapádách ostřílený, takže proti němu nemohl uspět? A co vlastně voliče na tomto profesorovi zaujalo? Po těchto otázkách bych měl ale vysvětlit, proč mu dám v druhém kole prezidentských voleb hlas.
Odpověď je v tom, kdo jsou voliči Miloše Zemana? Často se tvrdí, že spíš ti, kteří mají nižší vzdělání a inteligenci. Ale já s tímto tvrzením nesouhlasím. Tato kritéria totiž nejsou tak podstatná, za jaká se mají. Vzdělání je v obecnosti jen suma poznatků, inteligence není jednotná, ale naopak mnohočetná, složená z mnoha různých druhů inteligencí, takže se téměř pro každého najde nějaká inteligence, která je jeho parketou, a tedy i uplatnění. Kdo tedy jsou voliči Miloše Zemana? Převážně lidé, kterým v oblasti zábavy dostačují filmové komedie Zdeňka Trošky, scénky Luďka Soboty, humor Františka Ringo Čecha a písničky Michala Davida. Všichni čtyři Miloše Zemana také podporují.
Ani na okamžik nesnižuji inteligenci a umění těchto mužů. Oni jsou naopak velmi chytří, neboť cíleně tvoří pro masové publikum a taková tvorba nejvíc vynáší, ale nejsou to vůbec snadno vydělané prachy. Neodsuzuji ani jejich obecenstvo, masová kultura byla, je a bude a každý někdy rád zhlédne nebo vyslechne něco lehkého a nenáročného, ne že ne. Jde ale o to, že zmínění tvůrci byli jedněmi z hlavních protagonistů normalizační zábavy a skutečnost, že jsou nyní opět v kurzu, signalizuje, že ve veřejném prostoru dochází k reinkarnaci atmosféry normalizačního marasmu. To, že tito pánové podporují Miloše Zemana, není náhodné, přirozeně k němu inklinují, protože on zastřešuje jejich vzkříšení a Zeman je na oplátku vyznamenává. Bude-li znovu zvolen prezidentem, hrozí, že dojde k prolongaci zmíněné atmosféry třeba až o dalších pět let.
Nevím, co lze čekat od Jiřího Drahoše, ale je tu jistá naděje, že se devastující klima ve společnosti změní. Od Miloše Zemana nelze očekávat nic jiného, než co dělal dosud, a může se to jenom zhoršovat. Tedy takhle – pokud bude Zeman znovu prezidentem, nic mimořádného se bezprostředně nestane. V roce 1992 použil Miloš Zeman v argumentaci ve Federálním shromáždění proti referendu o rozdělení Československa, citát psychiatra Cyrila Höschla, že třetina obyvatel této země je slabá duchem, že každý sedmý občan je debilní nebo dementní nebo alkoholik, že zhruba polovina obyvatel této země má podprůměrný intelekt. Půjčím si na závěr také jeden Höschlův citát, daleko čerstvější: „Například nepovažuji význam současného souboje v rámci prezidentských voleb za tak zásadní a důležitý, i když chápu, že si určitá část populace přeje střídání stráží. K tomu stejně dojde, i když třeba až za měsíc nebo za půl roku. Vždyť je to jedno.“ Nicméně si myslím, že čím dřív k té změně dojde, tím líp.
