Radoslav Nop, ten mizernej šéfredaktor plátku Brána, je asi pěknej zmetek; mínila Světlanka Mourková. Ten dojmem v ní vyvolalo aspoň vyprávění její matky. Snad právě proto jí ale nešel z hlavy a chtěla zjistit, co za tím vězí.
= Světlance by ani tak nevadilo, co matce Nop podle jejích výkladů provádí. Štvalo jí ale, že matku irituje a zároveň něčím fascinuje a ona je pak doma úplně mimo a navíc o něm furt žvaní. Světlanka věděla, že její matka už dlouho nemá žádného chlapa, a tak jí bylo jasné, že nějakého děsně potřebuje. Určitě by si s Nopem ráda zapíchala; říkala si mladá Mourková. A Nop to jistě ví, ale ani ho nehne, aby se s ní vyspal; uvažovala dál. Aspoň by pak byl doma větší klid.
= Světlanka si vzpomněla, jak se nedávno matka vztekala, že ji Nop ponížil, když jí přede všemi na poradě poručil, aby donesla dopis čtenáře, co měla na stole mladá redaktorka Michaela Ryšenovská, i když pro něj Míša chtěla dojít. Nop to prý matce udělal, aby všem ukázal, jak s ní může mávat. Světlanka chápala, že to muselo být pro matku potupné, ale když si tu situaci představila, cítila jakési zlomyslné pobavení. A pak našla v Bráně Nopovu reportáž o malířce Martě Knížkové. Světlanka ji znala z hospody, kam chodila a měla Martu za celkem hustou pařmenku, i když byla už dost stará. Několikrát se s Martou bavila a dokonce malířku naučila i hulit trávu. Světlanka ale netušila, čím Martu zaujala ona. Kouká na mě vždycky, jakože si to se mnou chce rozdat, je lesba, nebo co? dumala mladá Mourková.
= Sotva si přečetla Nopův článek o Martě, musela se za ním vypravit, ačkoli nevěděla proč vlastně a co mu bude povídat. Vypadal hodně nevyspalý, jak na ni udiveně civěl, že se u něj ocitla.
= „Světlanko, to jsou k nám hosti,“ přivítal ji Nop jako nějakej starej prďola.
= „Dobrý den, pane šéfredaktore,“ pozdravila uctivě.
= „Copak tě sem dohnalo?“ otázal se.
= „Vy mluvíte, že bych se z toho osypala,“ řekla Světlanka oprskle. Hned ale zvážněla: „V říjnu začínám Fakultu sociálních věd, a tak jsem vás chtěla požádat, jestli bych mohla do té doby dělat v redakci stáž. A pak taky, když budu tady. Abych měla hned od začátku taky nějakou praxi.“
= „Jo jo, Marta mi to říkala. A překvapuješ mě, Světluš,“ podivil se. „Bereš to studium dost zodpovědně, zdá se. Domníval jsem se, že spíš kouříš marihuanu,“ vytasil na ni.
= „A co jako má být?“ ptala se vztekle. „To vám taky říkala Marta?“
= „Taky a vlastně mi do toho nic není. Je to tvoje věc,“ zatáhl se zpátky.
= „Taky si myslím,“ odsekla Mourková. „Vy se tak s tou malířkou Knížkovou znáte, že vám vykládá takový věci o mně?“ divila se.
= „Tak zase ne,“ uklidňoval Nop dívku. „Nebo teď už ne. Už máme spolu jen dceru,“ dodal.
= „To myslíte vážně? užasla Světlanka. „Že o vás Marta nikdy ani nežblepla..., vlastně, že se o vás vaše bývalá manželka nikdy nezmínila,“ opravila se Světlanka.
= „Tak Marta má jiné zájmy než mě,“ chechtal se Nop.
= „A s tou dcerou je to pravda?“ nemohla Světlanka uvěřit.
= „Co bych z toho měl, kdybych si to vymýšlel?“ odvětil otázkou.
= „Zábavu, že si ze mě děláte prdel? A jestli vás mohu poprosit, neříkejte mi už Světluš ani Světlanko,“ žádala.
= „A jak ti mám říkat?“ nechápal.
= „Světlano, Svět, anebo třeba Lucko, jak říkáte matce,“ navrhla mladá Mourková.
= „Tvé mámě říkám i Micko,“ připomněl Nop. „A jak ti říkají kamarádi?“ vyzvídal.
= „Micka by byla taky lepší než Světluš. O těch kámoších to fakt chcete vědět?“ zeptala se nedůvěřivě.
= „Mě takové věci zajímají,“ tvrdil.
= Znělo jí to upřímně. Navíc jí matka párkrát říkala, že si Nop ve slovních hříčkách libuje.
= „Tak dobře,“ souhlasila. „Říkají mi Svět, nebo taky Sweet, ale někdy i Činda.“
= „Sweet, to chápu, ale Činda, vlastně jo – Mourková – Kočka – Činda,“ rozklíčoval si to.
= „A proč vám Marta říkala o tý trávě?“ zeptala se.
= „To se musíš zeptat spíš jí, nemyslíš?“ zase se Nop usmál.
= „Asi je větší slepice, než jsem myslela,“ konstatovala Světlanka spíš pro sebe.
= „Proč slepice? Sama jsi říkala, že na hulení není nic zvláštního,“ řekl lehce ironicky.
= „Taky že není. Ale vy si myslíte, že tráva a zodpovědnost nejdou dohromady. Podle vás musí být ten, kdo si dá sem tam jointa, nějakej vymaštěnej a vyklepanej feťák, troska nebo rovnou zločinec,“ vztekala se Sweet.
= „To si nemyslím,“ řekl. „Ale baví mě, jak ty víš, co já si myslím,“ pokračoval v ironii.
= Přitom na ni upřel tak úděsně uhrančivý pohled, jaký nikdy nezažila. Cítila hmatatelně, jak ji ty jeho oči drtí a otřásla se.
= „Jenom kontrolní otázka,“ řekl, když Činda mlčela. „Nepřišla jsi za mnou, doufám, abys mi řekla, že si se mnou chceš zasouložit? To se mi poslední dobou stává nějak podezřele často,“ vysvětlil.
= „To se jako chlubíte, nebo co?“ vyprskla.
= Vzápětí se zhrozila, že na ní poznal, s jakým nápadem si pohrávala.
= „Propána ne!“ zareagoval Nop. Ale připouštím, že to tak může znít. Jen se dopředu děsím,“ zase se docela mile usmál.
= Asi nic nevytušil. Řekl to jen tak. Třeba fakt dostal několik takových nabídek od nějakých nadržených čubek; přemítala Světlanka.
= „To mě ani nenapadlo,“ lhala Sweet. „Přinesla jsem vám něco, co jsem napsala,“ sdělila do jeho překvapeného obličeje.
= „Co to je? Taky nějaká úvaha?“ zeptal se.
= „Taky?“ nechápala mladá Mourková.
= „Ty mi sem teď čtenáři nosí jako na běžícím pásu,“ vykládal.
= „Jako kdo? Snad ne Knížková?!“ vyděsila se.
= „Proč myslíš, že to byla Marta?“
= „No a kdo jiný?“ ptala se.
= „To je jedno,“ utíkal Nop od odpovědi.
= „Že by to byla ta její modelka?“ zadumala se Světlanka nahlas. „Ta na to vypadá.“
= „Na co Anděla vypadá?“ divil se Nop.
= „Tak pro vás je to už Anděla,“ uculila se. „Vypadá na to, že se sem chodí vnucovat se svými bláboly. Za matkou taky dřív chodila,“ vysvětlila.
= „Tak jo, byla to ona,“ přiznal. „A co se ti nezdá na tom, že jí říkám Anděla?“
= „To já jen tak. O nic nejde,“ hrála Činda téma do autu.
= Budu mu líčit, proč tu babu nesnesu a že je mi jí líto; řekla si v duchu. Skoro se maže na chleba a je to subka; dodala pro sebe.
= Sweet poznala Andělu, když ji Marta jednou pozvala k sobě. Anděla nechá Martu, aby s ní zacházela jako s hadrem a Marta si z ní otrokyni dělá ráda. Sweet se to zdálo nechutné. Martu trochu chápala, ale že jí Anděla dovoluje se sebou tak zametat, Čindu odpuzovalo. Takové ženské se jí hnusily. Snad si s ní Nop něco nezačal; napadlo Světlanku a dívala se na něj podezřívavě. Podivila se ale, proč ji to vůbec zneklidňuje.
= „Tak copak jsi mi přinesla?“ zeptal se Nop.
= „Jsou to většinou básničky,“ vylovila z tašky přeložené papíry a položila je na stůl.
= Vtom někdo zaklepal. Nop řekl dál a vešla starší Světlana Mourková a zarazila se, že u Nopa vidí svou dceru.
= „Světluš, kde ty se tady bereš?“ ptala se šokovaně.
= „Ahoj, mami,“ pozdravila Sweet s úsměvem. „Přinesla jsem panu šéfredaktorovi nějaké své věci, co jsem napsala,“ objasnila jsem matce. „A taky jsem se s ním přišla domluvit na nějaký stáži,“ dodala.
= „Opravdu?“ řekla matka s potěšením.
= Potom ale mrkla na Nopův stůl, kde uviděla kupku jejích papírů a Světlanka zalitovala, že je nestačila přepsat, protože se za Nopem vypravila hned, jak ji to napadlo. Mourková se zatvářila kysele a hleděla na dceřiny šeredné cáry s odporem.
= „Aha! Tak to přijdu později,“ řekla rozpačitě, otočila se a zmizela.
= „Aby se neposrala,“ uklouzlo Čindě.
= „Sweet, jsi trdlo a snad víš proč. A teď padej za mámou. Kouknu na ten tvůj salát, jestli teda přečtu tvý škrábanice. Ale hned ne. Do měsíce! Stačí?“ vynadal jí Nop.
= Tón, co zvolil, mladé Mourkové jasně oznamoval, že to podcenila, ale že on je v tomto případě spíš na její straně.
= „Stačí,“ přikývla Sweet a docela vděčně se na něj usmála.
= Světlanka vypadla, jak nejrychleji dovedla a vůbec jí nevadilo, že to bylo tak nahonem a že s Nopem neprobrala vše, co chtěla. Měl pravdu, že se její matka bude vztekat, když mu přinesla své věci v takové hnusné haldě. Světlana si dost zakládala na tom, aby její dcera dodržovala dekorum, když o něco jde. Určitě se bude šklebit, jakým dojmem jsem na Nopa zapůsobila, zvlášť, když chci dělat v Bráně stáž; pomyslela si Svět. Sice si na Nopa často stěžuje, kritizuje, jak se chová, ale ve skutečnosti jeho schopnosti uznává a jeho úsudku si cení. Myslí si tedy, že by mi mohl se školou hodně pomoci; zhodnotila Světlanka situaci.
= Jak jí ale Nop v podstatě řekl, že je blbka a mluvil dál o jejích papírech, Světlanka dostala opravdu chuť se s ním vyspat. To jsou věci; zděsila se Světlanka Mourková.
= Sotva za Světlankou zapadly dveře Nopovy kanceláře, hned na ně klepala inzerentka Drahoslava Stračková, takže neměl vůbec příležitost a čas o něčem přemýšlet a srovnat si v hlavě, co se právě odehrálo.
= „Co se děje v sesterském oddělení public relations, Drahuš?“ zeptal se jí Nop.
= „Nic,“ odvětila stručně. „Dal bys mi panáka, Radku? Ten Pavel mě příšerně sere.“
= „Jasně,“ vstal a vytáhl ze skříně nenačatou flašku Jima Beama, aby viděla zřetelně, že se tu normálně nepije a chlast má tady jen pro podobné krizové a profilaktické příležitosti.
= Nalil jí štamprle a řekl: „Ale to je zlé, když je v inzerci mrtvo. Ta má jen kypět reklamou. To jsou prachy, chápeš? Proč tě sere?“
= „Tak jsem to nemyslela. Neděje se tam nic mimořádného. Jinak to šlape. A o Pavlovi nechci mluvit, protože je idiot. Jen jsem tím zdůvodnila, proč chci panáka,“ upila trochu ze skleničky, lehce se otřásla a pak ji dopila.
= „Ještě jednu? Dám si s tebou, abys nepila sama,“ nalil dva panáky. „Kdy jsi poznala, že je idiot a do kdy bude?“
= „Ty jsi takovej blbec, Radku,“ zachechtala se.
= „Idiot a blbec, takže se doplňujeme. Asi Pavla budu fakt muset jmenovat zástupcem.“
= „Vždycky, když k tobě zajdu, zvedneš mi náladu. Přijdu tady na jiné myšlenky. Oceňuji to. Je to málem lepší, než ten bourbon,“ vyprázdnila druhou odlivku. „Jdu zamíchat kypící inzercí, Radečku,“ dodala a odešla.
= Dal si taky druhého Jima, aby Stračenu, jak jí říkali, dohnal a pak ještě jednoho, aby měl trochu navrch a protože měl rád sudá čísla, tak ještě čtvrtého a štítivě rozevřel Světlančiny papíry a namátkově četl.
= »KDYŽ VIDÍŠ MOU ZÁŠŤ: Miluji tě a co s tím, / nechápu tě a co s tím. / Nech mě na pokoji a netoulej se za mnou, / nebo už nikdy nebudu s tebou. / Netrap mě, když vidíš mou zášť, / běž prostě pryč a nech mě tam stát zvlášť. / Už nevím, co mám dělat, / aby sis mě všiml, / tak otevři dlaň a podej mi ruku. / Ne, nech mě být a odejdi pryč, / nebo tu zůstaň a podej mi k tvýmu srdci klíč.«
= Chtěl si o tom něco myslet a bezmála si i pomyslel, ale pak si řekl, že nemusí všechno komentovat, zejména jde-li o básničku, v níž vyjadřuje dívka své zmatené city k chlapci, jestli vůbec veršuje o někom konkrétním. Na první pohled se mu ale zdálo, že je to trochu násilné rýmování bez hlubšího smyslu – mou zášť... stát zvlášť. To je divný; řekl si Nop.
= Čindiny verše mu ale připomněly, že má napsat zase »Řádky o tom i onom«, a protože byl mužem činu, sedl a psal. Než začal, přeci jen o Sweet zapřemýšlel. Ta holka vystupuje dost sebevědomě a snaží se působit jako drsňačka. To je ale jen maska; uvažoval. Tolik drsná není; napadlo ho. Ve skutečnosti je dost chytrá, zodpovědná, vnímavá a přemýšlí o věcech i lidech. Náznaky toho v její mluvě rozpoznal Nop bezpečně. A ještě něco v dívčině chování Radka upoutalo. Když hrábla do tašky a vylovila hrst přeložených, umolousaných, tužkou počmáraných papírů a pleskla je před něj na stůl, už se jí chtěl zeptat, jestli to myslí vážně, ale právě vešla Micka a udělala to svým ksichtěním za něj. Jak jí potom řekl, že je trdlo, koukla se na něj způsobem, co jasně signalizoval, že to od něj bere.
= V jejím pohledu bylo ale mnohem víc, a to zřejmá sexuální výzva vůči němu. Normálně by ho u tak mladé dívky překvapila, ale ve Světlančině případě se tomu moc nedivil. Z té dívky čišela sexuální náruživost na hony a Nop si byl jistý, že už má v devatenácti letech v tomto směru zkušenosti dost bohaté. Kde tuhletu svou jistotu bral, netušil. Když si však vzpomněl, jak o ní mluví Micka v zásadě jako o dítěti, musel se usmát. Ale s tou Čindinou výzvou naloží tak, že si jí jako nevšiml.
Předcházející povídky této série, ale i jiné povídky a básně jsou na: www.kvaj.blogspot.com
