Pokud by nebyla vyhlášená celosvětová koronavirová pandemie, vrcholily by v těchto dnech přípravy na světový šampionát v hokeji. Ten byl však zrušen a nic se neděje. Světu působí problémy a ohrožují jej jiné věci.
Samozřejmě nejsem rád, že pandemie citelně zasáhla hokej, hokejisty a v řadu jiných sportů. Stejně tak je mi ale líto všech dalších lidí v nejrůznějších oborech, kterým současná situace působí potíže a často těžké ztráty, jakož i obecně lidí, zejména ale těch, jež mají zdravotní problémy, nebo dokonce umřeli. Chci se ale vyjádřit k něčemu jinému.
Téměř přesně před rokem jsem na blogu idnes napsal článek, v němž jsem rozebíral některé aspekty cesty prezidenta Miloše Zemana do Číny, které se zúčastnil také Jaromír Jágr, za což sklidil značnou kritiku. K problému účinkování slavného hokejisty v Číně se vracet nehodlám, ale tehdy jsem napsal, že obhájci Jágra okřikovali jeho kritiky tím, že mu asi závidí a že mu nesahají ani po kotníky. V reakci na to jsem Jágra pochválil, že je skvělý hokejista, sportovní ikona a ve svém oboru hodně dokázal. Na druhé straně je jen „honipukem“, který vynikl v oboru, který je zcela zbytný.
Napsal jsem ještě, že je hokej oblíbenou zábavou, do které se vyplatí investovat podnikatelům a zadavatelům reklamy, takže se v ní točí velké peníze a lepší hráči jsou dobře honorováni, soustavně medializováni a tudíž známí; že takoví pekaři, účetní, kopáči, konstruktéři, učitelé se v tomto směru hokejistům nemohou rovnat, ale je nesmysl, že by kvůli tomu nesahali Jágrovi ani po kotníky.
Tehdy mi někteří diskutující vytýkali, jak si mohu dovolit nazývat Jágra „honipukem“, když toho tolik dokázal a vykonal pro naši zemi, kterou úžasně proslavil. A když ho prý můžu srovnávat s kopáčem, že nemá cenu se mnou diskutovat. A ejhle, rok se s rokem sešel a krutě se ukázalo, krutě zejména pro profesionální sport, že jsem měl bohužel pravdu. Přišla pandemie a zastavily se nejrůznější sportovní soutěže. Totiž hokej, ani žádná jiná konkrétní hra, sport či disciplína, není fakticky potřeba. Lidé jistě potřebují a chtějí hry a zábavy, ale nebude-li hokej, najdou si něco jiného.
Ovšem pekaři, účetní, konstruktéři, učitelé, řidiči, elektrikáři, lékaři, zedníci…, těch profesí jsou mraky, budou potřeba stále, nechceme-li se „vrátit do jeskyní“. Praskne-li vodovodní potrubí v zemi, nejspíš budou povoláni, pandemie-nepandemie, kopáči a bagrista, rovněž svářeči a podobné profese a nikoli hokejisté. Tedy hokejisté s kopáním jistě mohou také pomoci, včetně veleslavného Jágra, nebude ale záležet na tom, kolik má kanadských bodů a na kontě peněz, nýbrž zda je schopen vykopat díru do země.
Z toho plyne, že Jágra či jiného vynikajícího sportovce lze klidně srovnávat s kýmkoli, pokud jde o jeho lidské kvality. Lze rovněž kritizovat jeho počínání. Sportovní úspěchy a stejně tak jakékoli jiné zásluhy z nikoho nedělají posvátnou a nedotknutelnou modlu. A netuším už vůbec, proč by ten či onen neměl sahat sportovní a mediální hvězdě ani po kotníky?
Je to stále to samé. Činnost, v které se točí velké prachy a která je často medializovaná a lidé se o ní zajímají, se mnohým jeví jako děsně důležitá, významná, a tudíž se zdají také její nejlepší protagonisté jako skvělé osobnosti a řada lidí si dokonce myslí, že i rozumějí všemu. Proto se novináři nezřídka ptají například fotbalistů nebo herců na hospodářství či politiku, jako by fakt, že kdosi umí načutnout balón lépe než jiní, z něj činil, dejme tomu, experta na mezinárodní vztahy. Netvrdím, že konkrétní sportovci či umělci těmto věcem nemohou rozumět. Obecně to však neplatí.
Ve skutečnosti je to tak, že se až v krizových a mezních situacích ukáže, co je důležité a jaký kdo je. To je ale známá a nudná pravda, takže abych to odlehčil, zakončím článek hláškou z Pátého elementu, praštěné komedie s Brucem Willisem a Millou Jovovich: Čas není důležitý, důležitý je jen život.
Odkaz na můj článek před rokem: https://jaroslavkvapil.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=712917
