V souvislosti s Hefaistonem, čili setkáním uměleckých kovářů z celého světa na hradě Helfštýně u Lipníka nad Bečvou, jsem zde s trochou nadsázky napsal, že Helfštýn „nově postavila“ jeho dlouholetá kastelánka Marcela Kleckerová.
Český rozhlas Olomouc přinesl nyní 20. října 2016 rozhovor s touto pozoruhodnou ženou, která ani v důchodu nepřestala být aktivní a působí v Lipníku nad Bečvou jako kurátorka výstav v galerii Konírna. Celý svůj profesní život však věnovala hradu Helfštýnu v roli jeho správkyně, tedy kastelánky se zasloužila rozhodující měrou o znovuzrození této zříceniny. Lze teď už bez nadsázky říct, že jen díky Marcele Kleckerové je dnes Helfštýn tím, čím je, totiž nejnavštěvovanější kulturní památkou v širokém okolí.
Jak ale vůbec středověký hrad Helfštýn vznikl? Strohá fakta říkají, že Helfštýn (Helfštejn, Helfenstein), který je zříceninou jednoho z největších hradů v českých zemích a má druhé nejdelší hradby ve střední Evropě (delší jsou prý jen kolem německého hradu Malbork/Marienburg v Německu), leží asi tři kilometry jihovýchodně od Lipníka nad Bečvou nad obcí Týn nad Bečvou a založil jej počátkem 14. století (zřejmě mezi léty 1306-1312) protiprávně slezský šlechtic Friduš z Linavy na pozemcích drahotušského panství. Po trestné výpravě roku 1312 hrad Fridušovi odňal král Jan Lucemburský a postoupil jej Vokovi z Kravař. Vokův syn Ješek z Kravař vedl o hrad soudní spor s Čeňkem z Drahotuš, který svůj nárok na hrad hájil tím, že byl postaven na jejich panství, nicméně Helfštejn zůstal Kravařům. Hrad výrazně rozšířil Lacek z Kravař a Helfštejna.
Kolem Helfštýna ovšem vznikla řada pověstí a jedna z nich vypráví i o vzniku hradu. Jde o výklad sice historicky nepravděpodobný, nicméně daleko romantičtější a zábavnější. Zde je: »Kdysi dávno vládl v tomto kraji prchlivý kníže. Špatně dopadl ten, kdo knížeti způsobil sebemenší mrzutost. Jak už tehdy bylo zvykem, trávil kníže mnoho času při lovu v lese. K lovu používal vzácného sokola, o kterého se pečlivě staral nejoddanější muž jeho družiny. Jmenoval se Beneda. Jednou se přihodilo neštěstí. Vzácný pták pošel. Trvalo dlouho než se sokolník odvážil svěřit se s hroznou událost knížeti. Jak se dalo čekat, špatná zpráva knížete rozlítila tak, že na oddaného Benedu tasil meč. Ten však byl šikovnější a pánovi meč z ruky vyrazil. Potom už na nic nečekal a prorazil si cestu ven z hradu.
Benedu začali hledat zbrojnoši a chtěli ho přivést do hradu živého nebo mrtvého. Jenže po Benedovi jakoby se zem slehla. Utekl do lesů, kde se ukryl a začal se živit pálením uhlí. S lidmi se stýkal jen výjimečně tehdy, když jim prodával vypálené uhlí. Jednou takhle zase pracuje na svém milíři a tu slyší v dálce troubení polnic. Lekl se, a proto se ukryl do blízkého dutého stromu. Za malou chvíli slyší dusot kopyt. Kolem něj se mihl zpěněný kůň s jezdcem a za ním rozzuřený zubr. Beneda nelenil, vyskočil z úkrytu a jedním máchnutím rozťal zubrovi čelo. Zvíře se skácelo k zemi a Beneda je několika ranami dobil.
Teprve teď se otočil na jezdce a poznal v něm svého pána. Beneda padl na kolena a prosil o milost. Knížete však jeho prchlivost dávno opustila, a proto povídá Benedovi: „Vstaň příteli, to já ti musím děkovat za záchranu života. Přej si, co chceš a já to splním." A Beneda vyslovil nezvyklé přání: „Přeji si jen tolik země, kolik obsáhne kůže z tohoto zabitého zubra." Kníže si myslil, že Beneda pohrdá jeho nabídkou, ale splnil, co slíbil. Beneda čile stáhl zvíře z kůže a nadělal z ní tenké proužky, které spojil v dlouhý provaz, a tím objal celý vrch, na kterém pálíval uhlí. Kníže potom Benedu pasoval na rytíře a ten si na svém vrchu vystavěl pevný hrad, který nazval Helfenštejn. Lidé převzali název hradu do svého jazyka a začali mu říkat Helfštýn, a tak se jmenuje dodnes.«
http://www.hrady.cz/index.php?OID=148 (Vznik hradu)
A jaký byl další osud Helfštýna po jeho rozšíření Lackem z Kravař a Helfštejna? Roku 1444 koupil hrad Vok ze Sovince. O dvacet let později drželi helfštejnské panství Kostkové z Postupic, od roku 1475 Vilém II. z Pernštejna. Pernštejnové hrad dále rozšiřovali a opevňovali. Od roku 1554 bylo toto „zboží“ v držení pánů z Ludanic, roku 1580 je vyženil s Kateřinou z Ludanic Petr Vok z Rožmberka. Také tito držitelé Helfštýn rozšiřovali, až se z něho stala významná pevnost. Za Petra Voka byl zbudován i reprezentativní renesanční dvojkřídlý palác podle projektu italského architekta Baldassara Maggi. Roku 1593 koupil Helfštejn Hynek Bruntálský z Vrbna, jeho rodu byl však hrad zkonfiskován po bitvě na Bílé hoře a dostal se do držení kardinála Františka z Ditrichštejna. Až do roku 1656 sloužil hrad jako vojenská pevnost, poté bylo rozkazem opevnění zrušeno a výzbroj převezena do Olomouce.
V 17. století byl Helfštýn poničen a dále chátral. Majetkem rodu Ditrichštejnů zůstal až do počátku 20. století. To z něj byla ale už troska. Tedy až do začátku 70. let 20. století, kdy se stala kastelánkou Marcela Kleckerová z Muzea Komenského v Přerově a Helfštýn se jí stal druhým domovem a srdeční záležitostí. Rozsáhlé zříceniny se začaly rekonstruovat, což trvá do současnosti, kdy se zde koná také řada kulturních akcí. K nejznámějším z nich patří právě už zmíněný Hefaiston, na vzniku kterého má stejně jako na rozkvětu Helfštýna největší zásluhu právě Marcela Kleckerová.
Odkaz na rozhovor s Marcelou Kleckerovou v Českém rozhlasu Olomouc: http://www.rozhlas.cz/olomouc/nasihoste/_zprava/helfstyn-je-moje-srdecni-zalezitost-rika-zakladatelka-nejvetsiho-setkani-umeleckych-kovaru--1661580
