Vládní činitel nebo činidlo?

Bloger Ladislav Pokorný napsal text s názvem „Otřásají se nám hodnoty. Občané tápou a věřit mohou už jen Petru Fialovi“, nad kterým bych se nyní rád zamyslel s plným chemickým zaujetím.

Pan Pokorný je nepochybně zdejší nejnovější úkaz a vycházející či vyšlá superstar tohoto blogu. Podařilo se mu totiž vytvořit nový publicistický žánr (pracovně jsem jej zatím nazval nehumorná parodie), který si rázem získal davy freneticky čili bouřlivě nadšených stoupenců. Lámal jsem si hlavu, čím to může být, ale až dnes se mi dostalo vysvětlení, k němuž v textu dojdu.

Ve svém nejnovějším výtvoru se pan Pokorný veřejně svěřil, že se cítí otřesený. To musí být strašné. Viděl jsem řadu snímků i videí otřesených boxerů či zápasníků MMA, když dostanou pecku do čenichu. Nebo jak musí být otřesený pohádkový oslíček, když mu každou chvíli někdo poroučí „Oslíčku, otřes se!“ ve snaze z něj vymámit nějaké prachy.

Panu Pokornému se ovšem otřásly hodnoty, které podle něj byly ještě nedávno jasné a srozumitelné. A takový psychický otřes je jistě daleko horší než fyzický. Při ráně pěstí do nosu se člověku otřese nanejvýš mozek, který většina lidí beztak nemá na nic. Když se však otřesou hodnoty, to je asi taková hrůza, jako by se zhroutily schody do nebe. A teď si představte, že v diskusi pod páně Pokorného textem napsal jistý škarohlíd Luboš Šnajdr: „Díky za sto sedmdesátý díl blogovych Babovřesků. Můžete naznačit, o čem bude příští díl?“

Na to mu po právu odpověděl diskutér Petr Nedvěd: „Nečekal jsem, že zrovna Vy, označíte rétoriku vládních činitelů jako Babovřeskovou. Také jsem napnutý, čím mě pan autor pobaví příště.“ Pan Nedvěd musel být jistě silně rozrušený, protože v rozčilení začal považovat autora článku pana Pokorného za vládního činitele, kterým zjevně není.

Možná se ale pan Nedvěd jen spletl a použil slůvka „činitel“ místo slůvka „činidlo“. Tím se dostávám k vysvětlení otázky, proč pan Pokorný získal tolik freneticky nadšených stoupenců. Jde o zjevnou fungující chemii mezi autorem a jeho obdivovateli. A z chemického hlediska je činidlo čili reagens pomocná chemická látka, která se zkoumanou látkou vyvolává specifickou chemickou reakci. Takových činidel je spousta a dělí se podle řady kritérií.

Pro nás je však podstatné dělení činitel podle reakce, neboť o co jiného jde než o uchvácené, rozohněné, stržené, roznícené a rozpálené reakce unešených fanoušků děl pana Pokorného. Z tohoto hlediska rozeznáváme činidla oxidační, hydratační, redukční, koagulační, halogenační a halucinační, tedy nově panem Pokorným objevené činidlo. Přitom halucinace je mimo jiné vnímání jevů bez reálných podnětů, přičemž si člověk někdy může být vědom, že to, co vnímá, není skutečné, ale je mu to jedno.

Jsme tedy svědky zvláštního úkazu – pan Pokorný napíše článek, jeho stoupenci si jej přečtou a dostaví se kolektivní halucinace, při níž Pokorného klaka různými slovy skanduje liberálně demokratické hodnoty, liberálně demokratické hodnoty, liberálně demokratické hodnoty.

K něčemu podobnému dochází i u stoupenců Andreje Babiše. Ti si vzali příklad z filmového muzikálu Zdeňka Podskalského „Noc na Karlštejně“ podle hry Jaroslava Vrchlického, a sice ze scény, v níž císař Karel IV. hovoří s bavorským vévodou Štěpánem. Zde je část jejího přepisu. »Vévoda Štěpán: „Tvá milost se rovněž stará o prospěch a moc tvého domu.“ Císař Karel: „Ale děje se tak vždy po cestách pravých, pane vévodo. Cizím statkem jsem se neobohacoval nikdy. Násilím jsem nezískal ničeho.“ Vévoda Štěpán: „Ano, ano, ano, ano...«

Dál netřeba citovat, neboť Babišovým fanouškům to stačí, protože v důsledku uvedených slov není nic snazšího, než si dosadit za císaře Karla IV. Andreje Babiše a jako v transu skandovat: „ANO, ANO, ANO, ANO!“ Pochopitelně s velkými písmeny. To je samozřejmě mnohem údernější mantra než Pokorného „liberálně demokratické hodnoty“. Musíme mít ale na pamětí, že jsou pan Pokorný a jeho zástupy teprve na počátku své cesty.