Vítězství Donalda Trumpa v prezidentských volbách v USA někteří lidé přivítali, pro mnohé bylo šokem a zde na blogu lze číst různé variace na vyjádření, že „ve Spojených státech porazili obyčejní lidé zkorumpované elity“.
Mám-li sdělit svůj názor, jsem rád, že Trump vyhrál. Nevěřil jsem tomu, neboť žiji v Česku a jsem příliš ovlivněn zdejší atmosférou. Avšak změna směřování euroatlantického světa od socialismu ke svobodné společnosti byla už nutná a Donald Trump coby prezident USA k tomu dává naději. Ovšem v tvrzení, že byly poraženy „zkorumpované elity“, je spíš přání otcem myšlenky. Trump přece sám nepochybně patří k elitě. Slovo „zkorumpované“ přitom neberu vážně, protože celý výrok o vítězství obyčejných lidí nad zkorumpovanými elitami vznikl v českém prostředí, kde obecně platí – když elita, tak zkorumpovaná, či si to aspoň většina lidí myslí.
Problematické je také mínění, že vítězstvím Donalda Trumpa prohrál multikulturalismus. USA jsou přece velmi multikulturní země, ale nejsou a asi nemíní být zemí socialistickou. Lidé v USA nejspíš nechtějí, aby jim někdo předepisoval, co smějí říkat, jak mohou jednat a co si mají myslet. U nás a vlastně v celé Evropské unii je však politika multikulturalismu a politické korektnosti synonymem socialismu, pro který je regulace všech oblastí života včetně myšlení vládnoucími politiky typická. Zvláštní je, že vítězství Donalda Trumpa velice vřele vítají i náš levicový prezident Miloš Zeman a také bývalý prezident Václav Klaus. Ten druhý řekl, že „...byl poražen i svět politické korektnosti, přetvářky a potlačování svobody projevu.“ A šel ještě dál a uvedl rovněž: „Tyto hodnoty byly prý poraženy spolu s elitářským sociálním inženýrstvím a světem smiřujícím se s úpadkem Západu a zříkajícím se jeho tradičních hodnot.“ Miloš Zeman pak řekl cosi v tom smyslu, že mu lichotí označení „český Trump“.
Zajímavé bylo, co k vítězství Donalda Trumpa napsala zde na blogu Markéta Šichtařová: „Trump sice býval často přirovnáván třeba k Reaganovi, z čehož pramenilo (a stále pramení) přesvědčení mnohých, že jeho budoucí kroky v ekonomických otázkách budou podobné právě těm Reaganovým. Což by koneckonců nebyla zase tak špatná volba, Reagan skutečně americkou ekonomiku ve své době slušně nakopnul. Jenomže to je zásadní nedorozumění a finanční svět to ví. Trump není Reagan. Trump je neřízená střela. Ve skutečnosti vlastně nikdo neví, co od něj na ekonomickém poli čekat.“
Markéta Šichtařová má pravdu v tom, že Trump není Reagan a také planeta se nachází v jiné situaci, než na začátku 80. let 20. století. Ona je ale příliš mladá, než aby pamatovala, co se soudilo o Ronaldu Reaganovi, když byl poprvé zvolen prezidentem USA. Pro svět i on znamenal velkou neznámou, nikdo nevěděl, co od něj čekat a mám pocit, že byl rovněž označen za „neřízenou střelu“. V průběhu Reaganova prvního mandátu se pak říkalo, že umí s hereckou přesvědčivostí svírat v rukou kormidlo, jež je ale přišroubováno k prknům jeviště, kdežto jeho ministři obrany a zahraničí Caspar Weinberger a George P. Shultz by si hraním nevydělali ani na slanou vodu, drží však v rukou skutečnou moc. A kdo dnes zná jména Weinberger a Shultz, zatímco Ronald Reagan je hodnocen jako jeden z nejlepších, pokud ne jako vůbec nejlepší prezident USA v historii.
Také jsem zde četl text „Skuteční vládci světa“ od Dalibora Bartoše, v němž autor mimo jiné píše: „...rodina Rothschildů vlastní polovinu veškerého bohatství na této planetě. K tomu přijde ještě několik dalších rodin podobně bohatých. A to jsou skuteční vládci světa.“ S tím asi nelze moc polemizovat a také s tím těžko někdo něco nadělá. Tito vládci ovšem sami nevládnou, ale snaží se uplatňovat svůj vliv právě na prezidenty a vlády, zejména na prezidenta a vládu USA a tyto instituce mají značnou autonomii v rozhodování.
Asi bude pravda, že mnohé, co Donald Trump řekl v předvolební kampani, zapadne. Také burzy se po několikahodinovém propadu poté, co byl znám výsledek prezidentských voleb v USA, uklidnily. A nyní si musí všichni počkat, co bude Donald Trump coby nejmocnější muž planety skutečně dělat. Je velice zajímavé a zábavné sledovat všchny ty spekulace, úvahy a předpovědi, ale ve skutečnosti nikdo nic neví. Jisté je jen to, že Američané volbou svého prezidenta ukázali, že USA jsou svobodnou zemí, kde se lidé rozhodují podle svého rozumu a srdce a dokazují to i tamní protesty proti nově zvolenému prezidentovi, které mohou probíhat, aniž by někdo protestující nálepkoval třeba jako samozvané elitáře nebo pravdoláskaře či stoupence nějaké kavárny...
Odkazy na články, z kterých jsem citoval:
http://daliborbartos.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=565928
http://sichtarova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=565771
