V čích rukách to vlastně jsme?

Svět už není, co kdysi býval, když diagnózy lidí se zdravotními obtížemi stanovovali lékaři, kteří k tomu využívali různých testů. Dnes stačí strčit člověku do nosu tyčku s vatou, a hned každý ví, že dotyčný má covid.

Jiné nemoci už nejsou. Tedy ne, že by nebyly, ale strachy před covidem zalezly neznámo kam. Lékaři v nemocnicích se těmi jinými nemocemi nezdržují, pacienty, kteří trpí něčím jiným než covidem, odsunují, asi kamsi do sklepa, a jinak prací „padají na huby“, že o tom sotva stačí zpravovat média. Praktičtí a odborní lékaři ordinují nikoli v ordinacích, ale mobilem… Z toho je patrné, jaký obrovský pokrok udělala medicína a že ji dnes ovládá fakticky každý. Je až s podivem, jak diletantsky si počínali naši předci. 
     
Pravděpodobně nikdo nepochybuje o tom, že je mor strašlivá a smrtelná nemoc. Lidé postižení morem příšerně trpěli a umírali v krutých bolestech. A teď si představte, že v dobách morových ran se lidé vůbec netestovali, jestli v sobě náhodou nemají bakterii moru. Dějinné prameny uvádějí, že pro ochranu před morem bylo dobré zaříkávání a pálení kadidla. Doporučeno bylo i záměrně se infikovat jinou zlou chorobou (třeba příjicí čili syfilidou), neboť mor napadal radši zdravé lidi. 

A když už člověk mor měl, vypalovaly se mu vředy, nebo pouštělo žilou, aby se z těla spolu s krví odvedly i špatné šťávy. Ostatně pustit někomu žilou je přínosné vždycky. Dnes se pouští žilou například hospodským, hoteliérům, vlastníkům cestovních kanceláří, různým živnostníkům, ba i zaměstnancům, a to tak vydatně, že mnozí z toho už vykrváceli, nebo se tak brzy stane. Za všech okolností bylo pak důležité se modlit a svěřit se do rukou božích. Každopádně se lidé tehdy moru příšerně báli.

Covid, pravda, není mor, ale národ a vlastně celý svět se před ním klepe strachem. A pokud se někdo neklepe a dá veřejně najevo, že se mu na postupech proti covidu a koronaviru něco nezdá, od vystrašenců to slízne, že je nezodpovědný chřipečkář, co ohrožuje jiné a který věří nesmyslným spikleneckým teoriím.

Nebudu teď polemizovat, jak moc je covid nebezpečný a smrtelný a vyjdu z toho, že je velkou hrozbou. Pak ale lze v té souvislosti diskutovat o tom, co je nesmyslné. Podle mého je nesmyslné například věřit, že v noci řádí koronavirus víc než ve dne, že se zdržuje především v malých krámcích a vyhýbá se velkým obchodním centrům, že příliš nenavštěvuje květinářství, ale třeba prodejny obuvi má v oblibě… 

Samozřejmě, že ale má smysl snižovat koncentraci lidí a dodržovat rozestupy. Proto je „logické“ zkrátit prodejní dobu a zakázat nedělní prodej, aby byla obchodní centra v sobotu před zavíračkou nacvaknutá k prasknutí (jak jsem obdržel čerstvou zprávu z Tesca na Novém Smíchově). A pokud se prodejní doba omezí ještě víc, třeba na dva tři dny v týdnu, pak bůh potěš.
     
Když o tom tak přemýšlím, tak nápad předků za všech okolností se modlit a vždy se s důvěrou svěřit do rukou božích, není až tak špatný. Naopak je výborný, protože nám pomalu nic jiného nezbývá. Pomyslím-li totiž na to, v čích rukách jsme nyní, pak mám z toho podobnou hrůzu, jakou měli lidé v minulých dobách z moru, a větší než z covidu.