Jan Jílek napsat blog „Co s trollem?“, v němž uvažuje o tom, zda mazat či nemazat pod svými blogy diskuzní příspěvky otravných diskutérů, takzvaných trollů. Možná byl veden „pocitem viny“, že jinde pár takových příspěvků smazal.
Jan Jílek sice označil v diskuzi blog „Co s trollem?“ za manuál (asi jak nakládat s trolly), ale podle mého tento blog vznikl proto, že si tím svým mazáním nebyl jistý. Nicméně „trollí“ blog vyvolal bohatou diskuzi, která pozvedla jeho význam. Nejspíš problematika mazání diskuzních příspěvků „trápí“ mnohé blogery, ač fakticky a technicky je věc poměrně jasná. Když provozovatel blogu idnes.cz umožňuje autorům mazat diskuzní příspěvky pod svými texty, je jen věcí dotyčného autora, zda k tomu přistoupí a nikomu nic vysvětlovat nemusí, a také do toho nikomu nic není.
Každý autor než nějaký příspěvek smaže, přemýšlí ale o tom, jestli jedná správně. Těžko říct, co se komu přitom odehrává v hlavě, zda přemítá o svobodě projevu, demokratických principech… Jisté je, že promazaná diskuze vypadá blbě a všichni její další návštěvníci mohou spekulovat o tom, co autora tolik nadzvedlo, že příspěvek smazal, jestli náhodou třeba jen nechtěl, aby si lidi četli nepohodlnou či oprávněnou kritiku a podobně. Potíž je i v tom, že autor, který smaže nějaké příspěvky diskutérů, které má za trolly, může být sám považován v diskuzi pod blogy jiných autorů za trolla.
V diskuzi pod Jílkovým blogem se objevil názor, že bloger „není povinen snést v diskusi pod svými texty cokoliv“. Diskutér Jiří Svoboda s tím sice souhlasil, ale převedl problém do roviny cenzury. Napsal konkrétně: Problém cenzury je však úplně někde jinde. Nejde o to, že by lidé v diskusích psali „cokoli“, ale že někteří blogeři jsou schopni „cokoli“ smazat. Přesněji řečeno – mažou cokoli jim nevyhovuje. Cenzura byla, je a bude vždycky problematickým nástrojem. Vždycky. Nikdy v historii neměla cenzura pozitivní význam. Není žádný důvod si myslet, že tady nebo teď je to jinak.
Tento názor je ovšem zásadně mylný. Nebo snad manipulativní? Pokud autor blogu smaže diskuzní příspěvek, nejde o cenzuru. Jestliže to kdosi za cenzuru považuje, pak buď neví, co je obsahem pojmu cenzura, nebo to ví, ale záměrně termín zamlžuje. Cenzura je podle Slovníku mediální komunikace „cílený (tj. záměrný a vědomý) zásah, institucionalizovaný a politicky podložený zásah státní moci do autorského záměru či do informačního toku. V širokém pojetí jakákoli kontrola informací (obyčejně určených ke zveřejnění). Úžeji státní dohled nad šířením mediálních obsahů. Podmínkou užití pojmu cenzura bývá násilný (nekonsensuální) zásah do práv autorů a vydavatelů.“
I kdyby se někdo chtěl v případě mazání příspěvků pod blogy odvolat na široké pojetí cenzury jako jakékoli kontroly informací, stojí proti užití toho pojmu následující skutečnosti. Každý, kdo se na blogu idnes.cz registruje, musí souhlasit se zdejšími pravidly čili přijmout konsens. A podle toho má autor blogu právo mazat diskusní příspěvky, tudíž se nejedná o zásah násilný (nekonsensuální), a tedy ani o cenzuru. Každý diskutující o tomto právu autorů ví, nebo by měl vědět, a když neví, je to jeho problém. Všechny výroky o cenzuře názorů diskutujících jsou tudíž nepřípadné a manipulativní.
Nejen autoři blogů jsou odpovědní za to, co činí, ale i diskutující. Jílek má samozřejmě pravdu, že bloger není povinen všechno strpět. Člověk obecně si nemusí nechat všechno líbit a každý je odpovědný za své konání. Jak se tyto principy projevují v praxi, záleží případ od případu.
Odkaz na blog Jana Jílka: https://janjilek.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=682228
