V médiích, hlavně v překabátěném Právu (dříve bolševické Rudé právo) se nyní rozběhla poměrně rozsáhlá kampaň proti prezidentskému kandidátovi generálu v. v. Petru Pavlovi, kterou už dříve vyvolal historik Petr Blažek a další.
Vzhledem k mému dlouhodobému přesvědčení, že Česko nepotřebuje prezidenta vůbec, tím méně přímo voleného, což dodává prezidentskému úřadu jako by silnější mandát, mi příliš nezáleží na osobě, která jej bude vykonávat. O co mi v souvislosti s prezidentem jde, je, aby nepodkopával demokracii, aby republiku důstojně reprezentoval, a naopak nedělal ve světě ostudu. V podstatě jsem se tedy snažil podvakrát volit menší zlo, ať si o tom, kdo chce, myslí, co chce. Bohužel voličský národ si vybral podvakrát větší zlo.
Nezáleží mi tedy ani na tom, aby byl zvolený Petr Pavel, hlavně když se nestane „hlavou státu“ Andrej Babiš, či nějaký jeho „poskok“ z ANO, profesionální odborář Josef Středula, nebo skalní komunista Josef Skála. Tyto osoby bych považoval za ohrožení demokracie. Za pro mě volitelné beru ještě Danuši Nerudovou, Pavla Fischera a snad Marka Hilšera, případně Miroslavu Němcovou, ale ta nejspíš nebude kandidovat. O celé plejádě dalších „zoufalců“, kteří se zřejmě také budou ucházet o prezidentský post, psát nebudu.
Ale zpátky k Petru Pavlovi. Historiku Blažkovi a řadě dalších, kteří se prezentují v různých diskusích pod články, vadí, že je Pavel „lampasák“, že byl komunista a že studoval na komunistického špiona. Vojákem je pořád, i když už vysloužilým, ale to ostatní bylo před více než třiceti lety. Prý to ale svědčí o nepevném charakteru Petra Pavla, že jen převlékl bolševickou uniformu za „demokratickou“ a že by si naše země zasloužila po těch letech na Hradě někoho jiného než komunistu.
Verfluchte Arbeit! A copak si naše země zasloužila, aby tady po celou dobu od listopadu 1989 legálně působila komunistická strana a aby po většinu toho času byla přítomna v Parlamentu? A copak si naše země zasloužila, aby lidé, kteří pod bolševickou nadvládou drželi hubu a krok a někteří z nich dokonce tak či onak práskali na jiné, že dostatečně nemilují a neoslavují komunistickou stranu a vládu a Sovětský svaz, krátce po sametové revoluci začali okázale tvrdit, že byli vždycky antikomunisty? Copak si nikdo nepamatuje na předrevoluční vtip – jaký je rozdíl mezi trabantem a komunistou v rodině? Prý žádný, neboť se za oba celá rodina stydí, ale využívá jejich služeb. Tento vtip názorně vystihuje, jak se za komunistického režimu drtivá většina lidí v našem státě chovala.
Pamatuji si, jak jsem byl už po listopadu 1989 na nějakém mítinku, kde známý disident Petr Cibulka hřímal, že bývalý komunista je jako bývalý černoch, nebo pečený sněhulák. Potom jsem ho později viděl na demonstraci na podporu tehdy vazebně stíhaného disidenta a kapitána BIS Vladimíra Hučína. Seděl jsem pak s Janem Krylem, Pepou Nosem a Petrem Cibulkou v hospodě, tak jsem se ho na ty bývalé černochy a pečené sněhuláky zeptal. Ukázalo se, že v soukromí nevystupuje proti komunistům, kteří po listopadu 1989 sekli se stranickou legitimací, ani zdaleka tak radikálně, že chápe řadu důvodů, proč lidé vstupovali do KSČ, ačkoli nebyli přesvědčenými komunisty. Dál to nebudu rozebírat.
Nesejde mi na tom, jestli Petr Pavel bude prezidentem nebo ne. Avšak ptám se, komu slouží (cui bono) poněkud hysterická kampaň proti němu? Že by dnes, více než třicet let po sametové revoluci a potom, co jsme za ty roky v naší zemi zažili, potom, co jsme absolvovali dvakrát deset let prezidentování Václava Klause a Miloše Zemana, najednou kdekomu záleželo na naprosté mravní čistotě budoucího prezidenta? Tomu nevěřím. Podle mého jde o to prezentovat Petra Pavla jako kovaného bolševika, i když jeho jednání a chování za uplynulých třicet let tomu naprosto neodpovídá.
Teď budu spekulovat. Stačí se mrknout, kdo „tleská“ radikálním odpůrcům Petra Pavla jako prezidenta. Nějak si nedovedu představit, že by třeba současnému komunistovi, anoistovi, trikoloristovi, socanovi či okamurovci nějak záleželo na tom, aby prezident nebyl bývalý komunista.
